https://storage.googleapis.com/mlady-zdravotnik-development-cms-static-files/3_713dd6b871/3_713dd6b871.png

https://storage.googleapis.com/mlady-zdravotnik-development-cms-static-files/2_f1c1ba22d4/2_f1c1ba22d4.png

https://storage.googleapis.com/mlady-zdravotnik-development-cms-static-files/1_0fbb5e7831/1_0fbb5e7831.png

https://storage.googleapis.com/mlady-zdravotnik-development-cms-static-files/4_9a82ebf150/4_9a82ebf150.png

large_ke-stazeni_knihy.png

medium_ke-stazeni_knihy.png

small_ke-stazeni_knihy.png

thumbnail_ke-stazeni_knihy.png

ke-stazeni_knihy.png

large_ke-stazeni_omalovanky.png

medium_ke-stazeni_omalovanky.png

small_ke-stazeni_omalovanky.png

thumbnail_ke-stazeni_omalovanky.png

ke-stazeni_omalovanky.png

large_ke-stazeni_magazin.png

medium_ke-stazeni_magazin.png

small_ke-stazeni_magazin.png

thumbnail_ke-stazeni_magazin.png

ke-stazeni_magazin.png

large_Screenshot 2023-03-18 at 19.14.36.png

medium_Screenshot 2023-03-18 at 19.14.36.png

small_Screenshot 2023-03-18 at 19.14.36.png

thumbnail_Screenshot 2023-03-18 at 19.14.36.png

Screenshot 2023-03-18 at 19.14.36.png

Vím si rady v každé situaci!

Я впораюся з будь-якою ситуацією!

miniMMZ_mozek.pdf

large_Screenshot 2023-01-09 at 13.31.53.png

medium_Screenshot 2023-01-09 at 13.31.53.png

small_Screenshot 2023-01-09 at 13.31.53.png

thumbnail_Screenshot 2023-01-09 at 13.31.53.png

Screenshot 2023-01-09 at 13.31.53.png

Magazín - 2022

miniMMZ_bezvedomi.pdf

large_Screenshot 2023-01-09 at 13.29.45.png

medium_Screenshot 2023-01-09 at 13.29.45.png

small_Screenshot 2023-01-09 at 13.29.45.png

thumbnail_Screenshot 2023-01-09 at 13.29.45.png

Screenshot 2023-01-09 at 13.29.45.png

2021_CCK_MMZ.pdf

thumbnail_mz-2021.jpg

mz-2021.jpg

Magazín Mladého zdravotníka 2021

large_otres-mozku-schody6.jpg

medium_otres-mozku-schody6.jpg

small_otres-mozku-schody6.jpg

thumbnail_otres-mozku-schody6.jpg

otres-mozku-schody6.jpg

Otřes mozku na schodech

## **Vlastní bezpečnost je nejdůležitější**

U první pomoci je zásadou číslo jedna vždy dbát na [vlastní bezpečnost](https://mladyzdravotnik.cz/post/vlastni-bezpecnost-zachrance/). Učíme se před zásahem rozhlédnout a posoudit, jestli je situace přehledná a bezpečná pro zachránce. Při [záchraně ve vodě](https://mladyzdravotnik.cz/post/zachrana-tonouciho-jak-spravne-zachranovat/) to platí dvojnásob. Je potřeba vyhodnotit, jestli v této chvíli máme dostatek sil a dovedností a dokážeme tonoucího bezpečně vytáhnout. 

Následující případ se stal v létě [na řece](https://mladyzdravotnik.cz/post/bezpecnost-u-vody/) Blanici. U jezu se koupala skupinka dětí a dospělých. Dvě děti hupsly do vody a začaly se topit. Během chvilky pro ně skočili dospělý muž a žena. Jenže bohužel proud byl v místě tak silný, že i oba dospělí museli bojovat s proudem a topili se také. Na pomoc přiběhl voják, který pracoval na nedalekém poli. Zajistil se lanem a skočil do řeky. Podařilo se mu zachránit obě děti a ženu. Muže proud unášel dál po řece. Zachránci jej sice vytáhli a pokusili se resuscitovat, ale bohužel nebyli úspěšní. 

Tento případ vůbec není ojedinělý. Výborně však ukazuje, proč je vždy nutné dobře zvážit své možnosti a schopnosti. Leckdy slabší plavec pomůže nejvíc tím, že přivolá pomoc, podá nějakou [záchrannou pomůcku](https://mladyzdravotnik.cz/post/letni-drama-u-reky/) nebo doběhne pro někoho schopnějšího. Může tak zachránit život tonoucího, a navíc neztratit život svůj.

**Zvaž svoje možnosti a nevrhej se do vln bezhlavě.**

thumbnail_01-tonouci.jpg

01-tonouci.jpg

Záchrana tonoucího: Vlastní bezpečnost

![jak-se-lide-topi](https://storage.googleapis.com/mlady-zdravotnik-development-cms-static-files/jak_se_lide_topi_941aa53060/jak_se_lide_topi_941aa53060.jpg "jak-se-lide-topi") 

## **1\. Naše tělo se brání**

Když se plavci dostane do úst nebo nosu trochu vody, začnou fungovat základní [reflexy](https://mladyzdravotnik.cz/post/nervova-soustava/). Příklopka hrtanová uzavře [dýchací cesty](https://mladyzdravotnik.cz/post/dychaci-soustava/) podobně, jako se tomu děje při polykání. Pokud se v tuto chvíli plavec dostane nad hladinu, většinou se sám nadechne a přebytečnou vodu vykašle. Pokud však zůstane pod hladinou, dostává se mu do dýchacích cest více a více vody. V této chvíli bývá tonoucí pro zachránce nejnebezpečnější, protože bojuje o život.

## **2\. Voda v plicích**

Když první fáze trvá delší dobu, upadá tonoucí do [bezvědomí](https://mladyzdravotnik.cz/post/bezvedomi/). Jak víme, bezvědomí je provázeno uvolněním svalového napětí. Příklopka hrtanová se tedy uvolní, a pokud je hlava tonoucího pod hladinou, do jeho plic vniká voda. Pro první pomoc v této fázi je důležité rychle provedené umělé dýchání. Díky němu se může rychle obnovit dýchání tonoucího. V této fázi už je ale důležité lékařské ošetření tonoucího. V jeho plicích se totiž nachází voda. Sladká voda se vstřebává z plic do těla, slaná voda zařídí, že se voda z těla dostává do plic. Obě varianty jsou pro tonoucího nebezpečné, lékaři si s nimi dokáží většinou poradit, ale pobyt v nemocnici bude nezbytný.

## **3\. Hluboké bezvědomí**

Když nebyl tonoucí zachráněn v předchozích fázích, upadá do hlubokého bezvědomí. V tuto chvíli je nutné mu poskytnout [resuscitaci](https://mladyzdravotnik.cz/post/zastava-dechu-u-dospelych/), a to i s umělým dýcháním.

## **4\. Zástava srdce**

Po několika minutách bez dechu dochází k zástavě srdce. První pomoc musí obsahovat umělé dýchání, srdeční masáž, a pokud je k dispozici, je vhodné použít automatizovaný externí defibrilátor. O záchraně tonoucího ve všech fázích rozhoduje včasné zahájení resuscitace. Čím dříve je zahájena, tím lépe pro tonoucího.

thumbnail_03-utopenec.jpg

03-utopenec.jpg

Záchrana tonoucího: Jak se vlastně lidé topí?

### **Pro rodiče:**

* Nebojte se na věci kolem výchovy zeptat, nejhorší strategie je čekat, jak se co vyvine.
* Jako prevenci psychických potíží budujte u dětí systém hodnot, který pro ně bude celoživotně platný a nebude povrchní.
* Děti by měly mít [koníčky](https://mladyzdravotnik.cz/post/sport-nesport-hlavne-ze-je-zabava/), nějaký zájem a náplň volného času. Měly by se však vyhýbat všemu, co má riziko návyku - ať už jsou to návykové látky, počítačové hry či sledování videí na mobilu.
* Děti dnes mají spoustu možností, jsou přehlcené podněty, všechno nemohou stihnout. Naučte je vybírat si z toho, co se jim nabízí, a jděte jim v tom příkladem.
* Děti potřebují hranice, zažít nepříjemné emoce, které k životu patří, to, že jim někdo něco nedovolí, nedostanou všechno, aby se naučily takové situace zvládnout. Budují si tím psychickou odolnost, navíc pak mohou zažít i opravdovou radost, když se jim něco povede.
* V souladu s povinnostmi dávejte dětem i pravomoci a výhody.
* Dospívající děti nejvíce zajímají vztahy. Diskutujte s nimi o tématech, která souvisejí se [sexualitou](https://mladyzdravotnik.cz/post/pohlavni-soustava-muzske-pohlavni-ustroji/), ať nejsou odkázané jen na internet.

### **Pro kamarády:**

* Obrať se o pomoc k někomu dospělému, otevřeně o tom mluv s rodiči.
* Pokud to nejde, je možné i anonymně zavolat na Linku bezpečí 116 11.
* Ve škole ti může pomoci školní psycholog nebo výchovný poradce.
* Dál tě může nasměřovat i dětský lékař. Od 15 let nebo se souhlasem rodičů k němu můžeš jít sám či sama.
* Když se v krizové situaci obrátíš na jakéhokoli lékaře, měl by tě ošetřit i bez přítomnosti rodičů.
* Můžou ti pomoci také sociální pracovníci, kteří jsou například na obecních a krajských úřadech.


### Nádech, výdech

Když se bojíme, zapomínáme správně [dýchat](https://mladyzdravotnik.cz/post/dychaci-soustava/). Mozku se tak nedostává kyslíku a my se bojíme ještě víc. Stačí otevřít okno, pustit dovnitř čerstvý vzduch a soustředit se na svůj dech – a pocit strachu se brzy zmírní.

large_kdyz-si-mozek-dela-co-chce.png

medium_kdyz-si-mozek-dela-co-chce.png

small_kdyz-si-mozek-dela-co-chce.png

thumbnail_kdyz-si-mozek-dela-co-chce.png

kdyz-si-mozek-dela-co-chce.png

Když si mozek dělá, co chce…

## **REM a NREM**

Spánek není po celou dobu stejný, ale dělí se do několika fází. Nejvýraznější jsou dvě REM (rapid-eye-movement) a NREM (non-REM). REM fáze je hodně hluboký spánek, člověka je v tuto chvíli těžké probudit. [Mozek](https://mladyzdravotnik.cz/post/nervova-soustava/) má velkou spotřebu kyslíku, v této fázi se zdá většina snů. Při NREM spánku se zpomalí životní funkce a tělo doopravdy odpočívá.

## **Jste skřivan, nebo sova?** 

Jako skřivani se označují lidé, kterým nedělá problém brzy ráno vstávat. Nejaktivnější jsou dopoledne a také se v tuto dobu nejlépe soustředí. Oproti tomu sovy vydrží večer dlouho vzhůru a nejvýkonnější jsou odpoledne a navečer. Toto není mýtus, existence dvou typů lidí byla vědecky prokázána.

## **Jak na kvalitní spánek?**

Pokud spíme málo nebo nekvalitně, naše tělo tím trpí. Co uvidíme u nevyspalého člověka připomíná příznaky stárnutí: zpomalení, problém se soustředit, celková protivnost, zhoršený výkon, srdeční obtíže, dokonce až obezita či [cukrovka](https://mladyzdravotnik.cz/post/cukrovka/).

Pro kvalitní spánek je dobré mít pravidelný režim a chodit spát každý den přibližně ve stejnou dobu. Přes den je důležité mít nějakou fyzickou aktivitu, „vyběhat se“. Poslední hodinu před spaním se ale nevěnujeme náročným činnostem, ať už fyzicky, či duševně. Pomáhá pravidelný „rituál“ před spaním, třeba koupel nebo pár stránek v knížce. Dobrému usnutí brání také jídlo těsně před spaním, stejně jako sledování televize nebo počítače, přílišné světlo v místě, kde usínáme, nevhodná teplota a mnohé další vlivy.

## **Jak dlouhý spánek je správně?** 

Potřeba spánku je u každého člověka různá. Nejčastěji se uvádějí tyto doby spánku pro různé věkové kategorie:

* Mladší školní věk (6–12 let ) = **9 až 11 hodin**
* Starší školní věk (12–18 let) = **8 až 10 hodin**
* Dospělost (18–64 let) = **7 až 9 hodin**
* Senioři (nad 65 let) = **7 až 8 hodin**

## **Když nemůžu usnout…**

Pokud se vám nedaří usnout přibližně do půl hodiny, je dobré z postele vstát a projít se po místnosti. Častou příčinou špatného usínání bývají [různé problémy, stres a životní situace](https://mladyzdravotnik.cz/post/kdyz-si-mozek-dela-co-chce/), na které nemůžete zapomenout. Je dobré se zkusit na situaci podívat nezávisle a rozmyslet si, jestli je to opravdu tak vážné a naléhavé. Dalším trikem pro usnutí je koktejl z mléka, medu a banánu. A pokud to umíte, může pomoci i některá meditační nebo relaxační technika.

### **5 tipů, jak každý den trénovat mozek a zlepšovat jeho výkon**

* Potrapte mozkové závity chytrými hlavolamy, hádankami a logickými kvízy. A jestli už žádné nemáte, vyluštěte alespoň sudoku.

* Střídejte pravou a levou ruku. Zkuste třeba druhou rukou než obvykle sníst polévku, učesat se, zapnout knoflíky nebo napsat vzkaz mamce. Procvičíte mozek i jemnou motoriku, a navíc se trochu pobavíte.

* Počítejte věci kolem sebe, třeba cestou do školy. Kolik projelo kolem červených aut? Kolik ptáků sedí na větvi? Jaký je součet číslic na autobusu, kolik schodů vede do tvé třídy a za kolik minut zvoní?

* Popusťte uzdu fantazii, sněte, vymýšlejte a rozvíjejte v duchu různé příběhy, rozmotávejte zápletky, představujte si třeba věci kolem sebe v jiných barvách…

* Zpívejte nahlas. Tak potěšíte mozek hned dvakrát - texty písniček potrénujete paměť a hlasitým zpěvem se pěkně rozdýcháte a mozku tak pošlete pořádnou zásobu kyslíku.

### **Co mozek nemá rád?**

* [Špatné stravovací návyky](https://mladyzdravotnik.cz/post/sampion-se-veceri-cokoladou-necpe/), hlavně výkyvy a extrémy jako vynechání snídaně nebo přejídání.
* Nedostatek spánku a celkově relaxace a odpočinku, protože se nestačí dostatečně zregenerovat.
* Pasivitu a nečinnost. Mozek potřebuje průběžně trénovat, jinak zakrní.
* Kouření. S tím vůbec nezačínejte, ani ho nezkoušejte. Jedovaté látky by vám doslova sežraly mozkovou hmotu.
* Alkohol, ale i další škodlivé látky a potraviny jako bílý cukr, nezdravé tuky nebo průmyslově zpracované suroviny.

large_mozek-odpocinek.jpg

medium_mozek-odpocinek.jpg

small_mozek-odpocinek.jpg

thumbnail_mozek-odpocinek.jpg

mozek-odpocinek.jpg

Nech mozek, ať si odpočine

## **Zajímavosti o lidském mozku**

* Mozek dospělého člověka váží přibližně 1 300 g, objem má zhruba 1 200 cm3 a s přibývajícím věkem se zmenšuje.
* V mozku je 50 až 100 miliard neuronů. Neuron je základní nervová buňka.
* Někdy se dočtete, že používáme jen 10 % kapacity mozku. Není to ale pravda. Využíváme ho celý.
* Mozek představuje jen 2 % tělesné hmotnosti, ale spotřebuje 20 % veškeré energie a kyslíku.
* Každou sekundu zpracuje tolik informací, že by to nedokázal ani nejvýkonnější počítač světa.
* Celých 78 % mozku tvoří voda, proto vypadá jako nasáklá houba.

## **Mozek je měkký a křehký**

Abychom mohli mozek používat a brát všude s sebou, musíme jej dobře ochránit. Hlavní ochrannou funkci má lebka, která slouží jako přilba chránící mozkovou tkáň. Jenže samotná lebka nestačí. Kdyby byl mozek v lebce jen tak položený, při pohybu by narážel na její stěny, jednoduše by v lebce „chrastil“. Ochranu mozku zajišťují mozkové pleny (někdy se také nazývají mozkové blány, obaly) a prostor mezi vyplňuje tekutina, které se říká mozkomíšní mok. Díky této důkladné ochraně můžeme tancovat, dělat kotrmelce nebo skákat na trampolíně a náš mozek se nepoškodí. I přesto je lepší mozek při nebezpečných aktivitách (například jízda na kole nebo na lyžích) chránit pomocí helmy. Když totiž při pádu praskne helma, je to lepší, než kdyby praskla lebka.

### **Mozek se skládá z několika částí:**

 **Koncový mozek.** Největší část mozku. Je rozbrázděna zářezy, které vytváří mozkové závity. Koncový mozek je úložištěm všech informací, které získáváme, stejně tak jsou v něm centra pro vnímání (zrak, čich, chuť…) i pro pohyb. Koncový mozek má několik laloků. V čelním laloku se nachází centra pro pohyb a řeč, v temenním laloku se nachází centrum kožní citlivosti, v týlním laloku je centrum zraku.

**Střední mozek a mezimozek.** Pomáhají v práci koncovému mozku. Také se zde nachází podvěsek mozkový (hypofýza), což je orgán, který šéfuje produkci hormonů v celém našem těle. A že jich tam běhá hodně a mají funkce od růstu přes práci s živinami v těle až po přípravu na útěk nebo boj a pochopitelně rozmnožování.

**Mozeček.** Má za úkol udržování rovnováhy a koordinaci pohybů. Je hodně citlivý na alkohol. Proto pokud je člověk opilý, není schopný jít rovně a netrefí se klíčem do zámku.

**Prodloužená mícha.** Spojuje mozek s míchou. Sídlí v ní důležitá centra, která řídí dýchání a krevní oběh, krevní tlak a trávení. Kromě toho jsou zde centra reflexů pro žvýkání, polykání, zvracení, kašel a další. Poškození prodloužené míchy je životu nebezpečné.

**Varolův most.** Spolu se středním mozkem a prodlouženou míchou tvoří mozkový kmen. Procházejí jím všechny dráhy nervů z mozku do míchy.

## **Levá a pravá hemisféra**

Koncový mozek je rozdělen na dvě polokoule (hemisféry), které ovládají opačné části těla. Při úrazu nebo onemocnění levé části mozku můžeme pozorovat problémy s pohybem pravou rukou či nohou nebo špatné vidění pravým okem. Pravá hemisféra má na starosti tvoření, fantazii, umění. Levá zase logické myšlení, vyjadřování a matematiku. Není to ale přesně rozděleno, na většinu úkolů potřebujeme obě hemisféry. K určení dominantní hemisféry se používá několik jednoduchých testů. Například když zatleskáte, ruka, která je vespodu, patří k dominantní hemisféře. Nebo když dostanete pokyn, abyste mrkli jedním okem, pak oko, které zavřete je na dominantní straně.

### **Levá hemisféra - ovládá pravou půlku těla**

* analytické myšlení
* logika
* jazyk
* věda
* fakta
* čísla
* vůle
* matematika

### **Pravá hemisféra - ovládá levou půlku těla**

* holistické, celostní myšlení
* tvořivost
* intuice
* umění
* hudba
* emoce
* humor
* fantazie

large_zajimavosti_pocitac-v-hlave.png

medium_zajimavosti_pocitac-v-hlave.png

small_zajimavosti_pocitac-v-hlave.png

thumbnail_zajimavosti_pocitac-v-hlave.png

zajimavosti_pocitac-v-hlave.png

Počítač ve tvé hlavě

large_Screenshot 2023-03-29 at 20.28.08.png

medium_Screenshot 2023-03-29 at 20.28.08.png

small_Screenshot 2023-03-29 at 20.28.08.png

thumbnail_Screenshot 2023-03-29 at 20.28.08.png

Screenshot 2023-03-29 at 20.28.08.png

Bazén

large_minihry_151.jpg

medium_minihry_151.jpg

small_minihry_151.jpg

thumbnail_minihry_151.jpg

minihry_151.jpg

Bikerka

image_minihry_7_Kreslicí plátno 1.png

large_image_minihry_7_Kreslicí plátno 1.png

medium_image_minihry_7_Kreslicí plátno 1.png

small_image_minihry_7_Kreslicí plátno 1.png

thumbnail_image_minihry_7_Kreslicí plátno 1.png

Vykloubené koleno

**Čím se dětští psychiatři zabývají?**  

Psychiatr je vystudovaný lékař, jehož hlavní náplní práce je diagnostika a léčba duševních nemocí. Aby mohl pracovat s dětmi, musí mít po šestiletém studiu medicíny ještě atestaci z dětské psychiatrie, což obnáší dalších pět let studia a praxe. Dětských psychiatrů je u nás bohužel málo, přitom je to hezký a pestrý obor, kdyby ho chtěl někdo ze čtenářů Magazínu mladého zdravotníka studovat.

**Co dnes děti a dospívající trápí, s čím za vámi přicházejí?**  

Dříve jsem se věnovala menším dětem, teď pracuji s adolescenty. Chodí za mnou tedy především děti s [problémy](https://mladyzdravotnik.cz/post/kdyz-si-mozek-dela-co-chce/), které se týkají dospívání, osamostatnění a vytvoření vlastní osobnosti, děti, které experimentují se vztahy (s každým si totiž není možné rozumět, to by člověk nemohl být sám sebou), s různými filozofiemi a názorovými směry a s vlastní identitou, mají i neshody s rodiči. Témata jsou podobná bez ohledu na covid nebo politickou situaci, ale samozřejmě v poslední době přibývá stresu. Když děti nemohly za covidu do školy, přišly o své vrstevníky, ale byla i docela velká skupina dětí, kterým to vyhovovalo. Teď jsou naopak děti, které obtížně zvládají návrat do školy, situace je stále nejistá, pořád jsou nějaká omezení, někdo je nemocný, jsou záskoky za učitele. Covid zatím definitivně neskončil a následky se s námi asi ještě nějakou dobu potáhnou.

**Jak odlišit psychické stavy, které jsou v určitém věku běžné, od těch, kdy už je vhodné poradit se s odborníkem?**  

V dospívání je normální, že o sobě člověk pochybuje, přemýšlí, co ho v budoucnu čeká, jak zvládne všechny nároky. Nemá ještě vytvořené sebevědomí, takže se například sám sobě nelíbí, má z toho špatnou náladu a nálady u něj kolísají. Dospívající se zpravidla cítí dobře, když jsou s kamarády. Ale doma, kde jsou na své myšlenky a nejistoty sami, na ně všechno padne. Je na místě uvažovat o poradě s odborníkem, když to, co prožívají, zasáhne do jejich normálního fungování, nejsou schopni kvůli tomu odejít do školy, nechce se jim ven s kamarády. Když děti netěší ani jejich koníčky, o všechno ztrácejí zájem a raději jsou zalezlé samotné doma, měly by se s někým poradit. A také tehdy, když jsou najednou nadměrně veselé, nepotřebují spát, mají tolik nápadů, že je nestíhají realizovat. To zase může být porucha nálady, které se říká mánie. V dospívání je vzácná, ale o to spíš by se jí měla věnovat pozornost.

**Může nastat i situace, kdy vidím, že má potíže můj kamarád. Co pak?**  

Nejlepší je pomoci mu s tím, aby se obrátil na odborníka, říci o tom někomu dospělému. Je lepší způsobit planý poplach, než si pak vyčítat, že jsem nepomohl. Vyhledat pomoc je potřeba i v případě, že ten, komu není dobře, pomoc odmítá, protože když je člověku psychicky špatně, nechce vůbec nic. Chce, aby ho všichni nechali být. Pořád u nás navíc panuje obava, že je ostuda dostat se na psychiatrii.

**Přitom postarat se o své psychické zdraví je stejně důležité jako starat se o své tělesné zdraví. Se zlomenou nohou nebo bolavým zubem také jdeme k lékaři…**  

Ve světě je dokonce móda mít svého terapeuta nebo kouče, tak daleko u nás ale ještě nejsme. Děti se však opravdu nemusí bát vyhledat pomoc. Jak jsem už říkala, dětských psychiatrů je u nás nedostatek, a než se k nim děti dostanou, nějakou dobu to trvá. I proto je dobré řešit své potíže včas a nečekat, až budou opravdu hrozné. Každý den, kdy není člověku psychicky dobře, je utrpení. Je lepší začít své potíže řešit hned ve chvíli, kdy se něco začne dít. Pak je také snadnější najít řešení a vrátit se k normálnímu fungování.

**Pro děti nemusí být vždy snadné mluvit o takových věcech s rodiči. Kudy na to?**  

Doporučuji dětem otevřenost i vůči rodičům. Řekněte si rodičům o pomoc. Jako příklad zmíním léčbu poruch příjmu potravy, což je jedna z oblastí psychiatrie. To je příklad nemoci, kdy se v léčbě využívají režimová opatření - děti se léčí nácvikem zdravého jídelníčku, změnou hodnot a podobně. Léčba se tak bez rodiny neobejde.

**Často si představujeme, že návštěva psychiatra rovná se odejít s léky, tak to ale není. Jaké další nástroje léčby, kam patří i zmíněná režimová opatření, například máte?**  

Určitě není cílem dát dětem hned léky. Cílem je v první řadě dítě vyšetřit, zjistit, co se děje, a hledat nejlepší řešení. Někdy jde třeba jen o to, poučit rodiče, nebo doporučit terapii. Léky jsou nezbytné až v případě těžkých depresí a dalších vážných duševních nemocí, na které nestačí psychoterapie. Základní nástroj psychiatra je ale právě psychoterapie, a to od obyčejného podpůrného rozhovoru, po trénování různých dovedností, což se hodí třeba u úzkosti.

**Co psychické potíže vůbec spouští, jaké jsou jejich příčiny?**  

Většina duševních nemocí má bio-psycho-sociální příčinu. To znamená, že se na nich podílí dispozice (osobnostní, genetická), prostředí a momentální psychický stav nebo vývojová fáze, ve které se dítě nachází. Stejná situace tak u dětí různého věku vyvolá různou reakci. Když zůstanu u příkladu poruch příjmu potravy, jen poznámky o vzhledu a váze nemoc nespustí. Váhu a diety řeší většina populace, ale jen u někoho se rozvine nemoc, když se nevhodné poznámky sejdou i s dalšími faktory. Komplikace je v tom, že nevíme, kdy, u koho a co duševní nemoc opravdu odstartuje.

**Určité náznaky a viditelné faktory ale určitě vysledovat lze…**  

Pro vznik duševních nemocí je rozhodně rizikový stres, přetěžování dětí, nepřiměřené požadavky ve škole. Velký problém je u nás v této souvislosti i šikana, které by se měla věnovat větší pozornost. Děti by k sobě měly být ohleduplnější, protože nikdy neví, do jakého vnitřního prostředí se u druhého trefí, třeba jen zdánlivě nevinným nejapným vtípkem. Měly by si pokaždé představit, jak by se samy cítily, kdyby si role vyměnily. Navíc ze studií víme, že traumatická je šikana i pro ty, kterých se přímo netýká a kteří jí „jen“ přihlížejí.

**Je ještě nějaké téma, z vašeho pohledu palčivé, a zatím jsme o něm nemluvily?**  

Problémový spánek. Je to téma na pomezí psychiatrie a neurologie, lékařského oboru, který se zabývá [nervovou soustavou](https://mladyzdravotnik.cz/post/nervova-soustava). Děti málo spí. Do noci jsou vzhůru a ráno musí vstávat do školy, často už kolem šesté. Přitom by měly spát osm až devět hodin. I puberťáci by tak měli jít v devět do postele, což vnímají jako neúnosné, často tráví večer na sociálních sítích nebo se učí. Velká většina dětí a dospívajících spí přes týden málo a pak to dospí o víkendu do oběda, což je nejhorší varianta. Ničí si tak vnitřní nastavení času, které nám říká, kdy máme spát a kdy ne. Když se porouchá, léčba je urputná, proto je potřeba dodržovat pevný režim. Dobrý spánek a snídaně jsou přitom nezbytné i pro dobrou pozornost ve škole.

large_kdyz-vas-trapi-psychika.png

medium_kdyz-vas-trapi-psychika.png

small_kdyz-vas-trapi-psychika.png

thumbnail_kdyz-vas-trapi-psychika.png

kdyz-vas-trapi-psychika.png

Když vás trápí psychika, nebojte se vyhledat pomoc dospělých

## **Vzkaz válčícím zemím**

Válka začala ráno 24\. února 2022 ruským útokem na Ukrajinu. Hned ve stejný den vystoupil prezident Mezinárodního výboru Červeného kříže Peter Maurer a připomněl světu nutnost dodržovat mezinárodní [humanitární právo](https://mladyzdravotnik.cz/post/humanitarni-pravo/) a zejména Ženevské úmluvy, které mají za úkol zajistit [ochranu civilního obyvatelstva](https://mladyzdravotnik.cz/post/sedm-principu-cerveneho-krize/) během ozbrojeného konfliktu. 

## **Kdo rychle dává, dvakrát dává**

[Český červený kříž](https://mladyzdravotnik.cz/post/cesky-cerveny-kriz/) poskytuje Ukrajině humanitární pomoc dlouhodobě, už od roku 2014\. Ukrajinskému červenému kříži dodáváme sanitky, traumasety, zdravotnické přístroje, materiál a léky určené na pomoc nemocným a raněným na Ukrajině. Jednu takovou velkou zásilku jsme předali 23\. února, tedy jeden jediný den před zahájením války. Od března pak začala proudit na Ukrajinu humanitární pomoc od ČČK prakticky nepřetržitě.

## **Na pomoc ukrajinským uprchlíkům**

Od prvních dnů války z Ukrajiny prchaly miliony lidí, především maminek s dětmi. Pracovníci a dobrovolníci ČČK okamžitě nastoupili do první linie a pomáhali se zvládáním uprchlické vlny. Dělali a stále dělají vše, co je potřeba – v evakuačních vlacích, na hraničních přechodech, v krajských asistenčních centrech pomoci Ukrajině…

![](https://storage.googleapis.com/mlady-zdravotnik-development-cms-static-files/pomoc_uprchlikum1_818d8f18f6/pomoc_uprchlikum1_818d8f18f6.jpg) 

![](https://storage.googleapis.com/mlady-zdravotnik-development-cms-static-files/pomoc_uprchlikum2_8560221ae8/pomoc_uprchlikum2_8560221ae8.jpg) 

![](https://storage.googleapis.com/mlady-zdravotnik-development-cms-static-files/pomoc_uprchlikum3_823f8ef2bc/pomoc_uprchlikum3_823f8ef2bc.jpg) 


## **Koncert dětem Ukrajiny**

V neděli 6\. března zorganizovala televize Prima benefiční koncert, jehož výtěžek putoval prostřednictvím ČČK na zdravotnický materiál a vybavení dětských nemocnic ve válkou sužované Ukrajině. Během koncertu se podařilo získat přes 16 milionů korun.

![](https://storage.googleapis.com/mlady-zdravotnik-development-cms-static-files/koncert_detem_ukrajiny2_b70d895168/koncert_detem_ukrajiny2_b70d895168.jpg) 

![](https://storage.googleapis.com/mlady-zdravotnik-development-cms-static-files/koncert_detem_ukrajiny1_87249cfacf/koncert_detem_ukrajiny1_87249cfacf.jpg) 

large_pomoc-ukrajine-1.jpg

medium_pomoc-ukrajine-1.jpg

small_pomoc-ukrajine-1.jpg

thumbnail_pomoc-ukrajine-1.jpg

pomoc-ukrajine-1.jpg

Naše pomoc Ukrajině

![sachistka_prokopova](https://storage.googleapis.com/mlady-zdravotnik-development-cms-static-files/sachistka_prokopova_b320cd73f5/sachistka_prokopova_b320cd73f5.jpg "sachistka_prokopova") 

**Všichni dobře vědí, co dělá rozhodčí ve fotbale nebo v hokeji. V šachách ale nejsou outy, fauly ani žluté karty. Co tedy hlídá a rozhoduje šachový rozhodčí?**  

Je to vlastně dost podobné jako v jiných [sportech](https://mladyzdravotnik.cz/post/sporty-co-frci/). Rozhodčí dohlíží na to, aby se dodržovala [pravidla hry](https://mladyzdravotnik.cz/post/sport-od-krvavych-zapasu-po-fair-play/). Všichni vědí, jak figurky táhnou, ale pak jsou ještě nějaká širší turnajová pravidla, která rozhodčí musí znát a na která musí dohlížet. Když se vyskytne nějaký problém, hráči mohou rozhodčího zavolat a ten jim nějakým způsobem pomůže. Zároveň je rozhodčí většinou i organizátor. Na základě párovacích programů a pravidel řeší, kdo bude s kým hrát, kdo bude mít v kterém kole černé a kdo bílé figurky a podobně. Poslední dobou je čím dál důležitější téma fair play a prostředků, které chrání hru proti podvádění. To je také jedna z rolí rozhodčího -- dohlíží na to, aby všichni používali jen svůj mozek, a ne nějaké externí zdroje.

**Jaká jsou na turnajích opatření, aby se podvádění zabránilo?**  

Záleží na úrovni turnaje a na tom, jestli má někdo vůbec motivaci na něm podvádět, tedy jestli se o něco hraje, nebo je to hra jenom pro zábavu. Základem je, že rozhodčí informuje všechny hráče o pravidlech a zásadách, aby nedocházelo k proviněním nedopatřením. Může je třeba požádat, aby nechali svůj mobil v šatně. Pokud se ale jedná o oficiální turnaj, kde se hraje o finanční ceny a takzvané normy, které jsou takovou branou k profesionálnímu šachu, tak tam už je to přísnější a dělají se třeba i namátkové kontroly pomocí detektoru kovů. Když je to ještě prestižnější turnaj, tak se všichni hráči u vstupu prohledávají a nesmějí mít u sebe žádné elektronické přístroje. Kromě toho se mohou dělat náhodné kontroly po partiích. A pokud bychom se bavili třeba o olympiádě nebo mistrovství světa, tak tam hráči třeba nesmějí mít ani vlastní propisovací tužky, hodinky, vlastně skoro nic.

**Existují nějaké finty, jak odhalit „neférový doping“?**   

Rozhodčí během celé partie dohlíží na hráče a sleduje i to, jestli se v jejich chování objevují nějaké vzorce, které by ukazovaly, že by mohlo docházet k nějaké vnější pomoci. Pak se také partie analyzují pomocí nástrojů statistické analýzy, která se snaží odhalit, jestli tahy zahrál člověk, nebo počítač.

**Podle čeho se to pozná?**  

V partiích jsou určité momenty, kdy máte jeden tah, který vede k výhře, a druhý, který vede zrovna tak k výhře, ale jeden z nich je nějakým způsobem lidštější. K výhře třeba míří jednodušší a méně riskantní cestou. Roli hraje i čas, tedy co si mohl hráč dovolit, jestli měl prostor počítat nějaké složité kombinace, nebo jestli by se spíš snažil zjednodušit pozici. Na to se mohou podívat i další silní hráči a dát poradní hlas.

![sachistka_prokopova2](https://storage.googleapis.com/mlady-zdravotnik-development-cms-static-files/sachistka_prokopova2_73b918b397/sachistka_prokopova2_73b918b397.jpg "sachistka_prokopova2") 

**Podvádí šachisté i jinak? Třeba že schválně rozptylují soupeře?**  

Já jsem o podvádění v šachu napsala práci a pamatuji si jeden citát ze 16\. století, který říká, že je nutné soupeře umístit tak, aby mu do očí svítilo slunce, a vám ne, protože pak je to pro vás výhodou. Podle pravidel šachu by oba hráči měli mít stejné podmínky. Takže pokud přijedete jako rozhodčí někam do klubovny, kde z jedné strany svítí slunce a domácí si ho nechali strategicky v zádech, musíte tomu čelit a situaci vyřešit nějakými závěsy, pootočením stolu a podobně.

Někdy si taky hráč třeba brouká nebo pokašlává a nemusí to ani být naschvál. Ale šachisty, kteří jsou do partie velmi zabraní, to může opravdu rozhodit. Tomu by měl rozhodčí předejít. Často je ale těžké rozeznat, jestli ten člověk kašle naschvál, aby to přitížilo soupeři, nebo jestli se snaží nekašlat, ale nemůže si pomoct.

**Jak se vlastně pozná dobrý šachový rozhodčí? Musí být i dobrý hráč, musí znát zpaměti slavné partie a podobně?**  

Rozhodčí musí mít nějakou základní znalost hry, a čím lepší znalost má, tím je to pro něj lepší. Je pak jednodušší sledovat partie a poznat kritické momenty. Typická je situace, kdy rozhodčího přivolají k partii, protože hráč chce reklamovat, že pozice, která je na šachovnici, se v té partii objevila už potřetí. V šachách se hráči mohou kdykoli domluvit na remíze a někdy, když soupeř nesouhlasí, může si jeden z nich remízu vynutit na základě toho, že řekne, že stejná pozice se v partii objevila předtím už dvakrát (podle pravidla tří stejných pozic v takové situaci partie končí remízou -- pozn. red.). V tu chvíli je rozhodčí přivolán, aby partii podle zápisu zrekonstruoval a rozhodl, jestli to tak opravdu bylo, nebo ne. Když je člověk lepší hráč, tak jsou pro něj takové úkoly výrazně snazší. Ale znám i spoustu velice kvalitních rozhodčích, jejichž šachová síla je velmi nízká, takže to určitě není podmínkou.

**Ve jednadvaceti letech jste se stala vůbec nejmladší mezinárodní šachovou rozhodčí na světě. Soudcovala jste dokonce i šachovou olympiádu. Dá se jít ještě dál? Jaká je nejvyšší meta, které může šachový rozhodčí dosáhnout?**  

Na velkých turnajích vždycky existuje nějaká hierarchie rozhodčích. Někteří dohlížejí třeba jenom na fair play. Jiní, například na olympiádě, zase sledují jenom jeden zápas, který se hraje mezi dvěma týmy. Jsou rozhodčí, kteří dohlížejí na rozhodčí, kteří dohlížejí na zápasy, takže mají na starost celý sektor a starají se tím pádem o větší množství hráčů. A potom tam máme hlavního rozhodčího a zástupce hlavního rozhodčího, kteří mají na starost celý turnaj. Co to obnáší, se liší turnaj od turnaje. Olympiáda je pochopitelně největší turnaj, kde je ohromné množství rozhodčích. Takže ten nejvyšší cíl by asi byl stát se hlavním rozhodčím nějakého světového turnaje, což se mi zatím podařilo jenom u online akcí.

![sachistka_prokopova3](https://storage.googleapis.com/mlady-zdravotnik-development-cms-static-files/sachistka_prokopova3_c4287b3bb6/sachistka_prokopova3_c4287b3bb6.jpg "sachistka_prokopova3") 

**Většina dětí má sen, že budou popelářem, kosmonautem nebo zvěrolékařkou. Byl váš sen stát se šachovou rozhodčí?**   

Jako malá jsem sama hrála, tak samozřejmě začínají všichni rozhodčí. Ale já jsem vždycky dávala přednost škole. Chtěla jsem se věnovat fyzice, studovala jsem přístrojovou fyziku, potom aplikovanou fyziku, pak jsem začala pracovat na doktorátu z astronomie a astrofyziky -- ten jsem ale nakonec nedokončila, protože jsem se rozhodla věnovat raději šachu. Už od patnácti to byl můj koníček, lákala mě možnost zkusit něco nového, cestovat, rozšířit si obzory... Zároveň jsem měla velkou touhu zlepšit situaci rozhodčích v České republice.

**Je šachový rozhodčí profese? Tedy dá se to dělat profesionálně a uživit se tím?**  

Špatně. Není to úplně běžné. Asi by se tím dalo uživit, ale je to nestálý příjem a člověk musí spoléhat na to, kam ho pozvou. Takže většinou to dělají lidé s flexibilním povoláním a práce rozhodčího je pro ně taková druhá kariéra. Nebo pracují naplno v šachu, ale nejen jako rozhodčí, ale třeba i jako trenéři nebo organizátoři.

**Lidi si často dělají legraci z toho, že [šachy jsou sport](https://mladyzdravotnik.cz/post/sport-nesport-hlavne-ze-je-zabava/), i když se při nich sedí na židli. Co z nich ten sport dělá?**  

Je to souboj mysli. Každý ví, že když třeba píšeme test ve škole, je to náročné a jsme potom unavení. Že se to nestane samo. Člověk, který vydrží nad partií přemýšlet celé hodiny, musí být ve skutečnosti v dobré fyzické kondici. Když se podíváte na nejlepší hráče světa, jsou ve výborné kondici a musí na sobě hodně pracovat. Když třeba někdo střílí z luku, tak celý jeho výcvik taky nespočívá jenom ve střílení. Bude i běhat, posilovat a tak dále. U šachu to sice vypadá, že se vlastně nic neděje, ale stále je to sportovní utkání a patří k němu i vypětí, hlavně to psychické. Je dokázáno, že hráči šachu mají ve vrcholné časové tísni stejně vysoký tep jako boxeři v ringu. Často vidíte, že se hráči u šachovnice potí.

**Jedním z témat Mladého zdravotníka je i mozek. Ví se, jaký mozek je potřeba na šachy? Nebo jinak -- jsou šachy pro každého, nebo je na ně potřeba nějaká specifická výbava?**  

Já si myslím, že šachy jsou pro každého. Samozřejmě pro toho, kdo má větší talent, mohou být snazší, ale i všem ostatním toho můžou hodně přinést. Šachy učí trpělivosti, soustředěnosti, prostorové představivosti. Spousta šachových klubů má hesla, která říkají, že šachy tříbí mozek a dělají lidi chytřejšími. Je to skvělý způsob, jak si mozek rozvíjet, pokud na sobě člověk chce pracovat.

**Takže jako u všech sportů i u šachů je potřeba nějaký talent, tedy ten mozek, a pak dřina. Jaký je jejich poměr?**  

Já myslím, že je to stejné jako u všeho ostatního. Talent jsou nějaká dvě procenta a devadesát osm procent je těžká práce. Dá se to naučit různými způsoby, každý fungujeme trochu jinak. Ale neexistují žádné velké překážky, proč by se člověk nemohl stát dobrým hráčem. Každý nemůže být mistr světa, ale stát se slušným hráčem a odehrát pěkné partie, mít z toho ten zážitek, hrát v nějakém týmu, to je podle mě dosažitelné pro každého, kdo je ochotný do toho investovat dřinu a čas.

**Je počítač v šachách vždycky lepší než člověk, nebo může člověk někdy vyhrát?**  

Dneska už je počítač lepší než člověk. Když v roce 1996 hrál mistr světa Garri Kasparov proti počítači Deep Blue, tehdy ještě nějaké body získal. Ale v dnešní době už by ani mistr světa s počítačem nehrál, protože by to pro něj nedopadlo dobře.

**Mají tedy „lidské“ šachy v době počítačů ještě vůbec nějakou budoucnost?**  

Určitě mají. Nejde vždycky jenom o to, najít nejlepší tah. Co je na šachu hrozně pěkné a co se mi líbilo odmalička, je, že šachy nejsou jenom sport a nejde jenom o výhru. Šachová partie totiž může být svým způsobem jako umění. Jako když se někdo podívá na obraz a říká si, že je to pěkný pohled. Stejně tak když člověk odehraje skvělou partii, může se s ní potom pochlubit přátelům a ukázat, jak to pěkně zahrál. Jsou partie, které šachisté oslavují proto, jak jsou krásné. Takže jde o prožitek. A skutečnost, že existuje správná odpověď, kterou by zahrál ten stroj, vlastně není až tak podstatná.

**V jednom rozhovoru jste říkala, že máte ráda atmosféru šachových turnajů. Co se vám na ní líbí?**  

Skvělou atmosféru samozřejmě vytvářejí lidé, jejich snaha a napětí, které je cítit ve vzduchu. Já mám poměrně silný cit pro spravedlnost. Hrací sál vidím jako svůj svět, kde je na mně, jestli bude fér, nebo ne. A já jsem tam od toho, abych zaručila, že to bude tak fér, jak to jenom může být. A že všichni budou mít stejnou šanci vyhrát. To je moje zodpovědnost.

**Co si člověk nesmí zapomenout, když jede na šachový turnaj?**  

Vypnout zvonění na mobilu.

**Hrají v soutěžích ženy proti mužům, nebo jsou to oddělené kategorie?**  

Standardně jsou kategorie „open“ a „ženy“. Takže teoreticky by ženy mohly hrát proti mužům, ale většinou se to nestává a spíš hrají mezi sebou. Výkonnostní rozdíl tam prostě je. Je to podobné jako třeba v kulečníku. Člověk by si také řekl, že není důvod, aby tam byly samostatné kategorie. Ale jsou, a když hrají ženy s muži, je tam také stále ještě rozdíl ve výkonnosti. Takže ženy mají vlastní kategorii a i mezi dětmi hrají holčičky zvlášť. Tedy pokud jich je dost. Jinak hrají všichni dohromady a jen vyhlášení jsou zvlášť.

**Tohle je u šachů zajímavé téma, že je tradičně hrají spíš muži…**  

Vzpomínám na jeden krajský přebor, který jsem hrála už jako malá, a byla jsem tam tehdy jediná dívka. Skončila jsem poslední, uhrála jsem půl bodu v těžké konkurenci. Ale vyhrála jsem kategorii žen. A nejen kategorii žen, ale taky juniorku do dvaceti, do osmnácti, do šestnácti i do čtrnácti let. Vyhrála jsem všechny tyhle tituly a měla jsem si jít pro pohár. Cítila jsem se hrozně. Takové vítězství je vlastně jenom iluze nějaké slávy.

**Kdo jsou vaši šachoví hrdinové?**  

Jako dítě jsem měla ráda Evžena Gonsiora, což byl hlavní trenér v Královéhradeckém kraji, kde jsem šachově vyrůstala. Ten s námi jezdil na turnaje, dělal rozbory partií, někdy jezdil i na tábory. Potom mě nějakou dobu trénoval a já jsem se cítila velmi poctěna, že jsem v péči takového velkého trenéra. Z rozhodčích bych jmenovala Takise Nikolopoulose z Řecka, který je v současné době asi jedním z nejznámějších rozhodčích. Snažila jsem se od něj naučit způsob myšlení rozhodčího a bylo to velmi zajímavé.

**Předpokládám, že v posledních dvou letech se kvůli covidu asi i šachy hodně přesunuly do online prostředí. Jaký je rozdíl mezi šachy „tváří v tvář“ a online?**   

Ten rozdíl je výrazně menší než u jakéhokoli jiného sportu. Samozřejmě existují různé nástroje, jak hrát tenis nebo fotbal online pomocí herních konzolí, ale u šachu ta partie může být úplně stejná a člověk ji může hrát s někým, kdo je na druhém konci světa. Samozřejmě je tu zvýšená možnost podvádění, protože je to o hodně snazší, než když je rozhodčí s vámi v místnosti. Každý má telefon na dosah ruky a je strašně těžké se na něj nepodívat, protože v něm jsou všechny odpovědi. Je to jako když před dítě postavíte mísu bonbonů a řeknete mu: „Nesmíš si vzít!“ Strašně snadno se k tomu sklouzne. Člověk se podívá na jeden tah, aby si ověřil, že to není chyba. Potom se podívá podruhé, ví, že to vymyslel sám, ale jen pro kontrolu. A dřív, než se naděje, najednou mobil používá. A sám sebe pak většinou ještě přesvědčuje, že nedělá nic špatného, že mu to pomáhá se něco naučit. Naše mysl se tímhle způsobem strašně snadno zblbne.

![sachistka_prokopova6](https://storage.googleapis.com/mlady-zdravotnik-development-cms-static-files/sachistka_prokopova6_5936e862d5/sachistka_prokopova6_5936e862d5.jpg "sachistka_prokopova6") 

**Co proti tomu děláte?**  

Na oficiálních akcích k tomu přistupují velmi striktně. Když se hrají turnaje online, hráči musí být připojeni přes nějakou online video platformu, kde sdílí obrazovku a jsou zároveň na kameře. Rozhodčí pak hlídají, co se děje na počítačích i co se děje na kamerách. U vyšších soutěží se vyžaduje, aby hráči měli dvě kamery -- jednu ze strany a jednu zepředu.

**Při online turnajích určitě hraje velkou roli i kvalita internetového připojení…**  

To je samozřejmě problém. Když se třeba člověk dívá online na film nebo seriál a připojení zakolísá, tak to není až takový problém. Ale pokud máte pár sekund na hodinách, musíte rychle udělat tah, a když ho neuděláte, prohrajete na čas, tak to je velmi emotivní věc. A když po hráčích vyžadujeme, aby měli zapnutý zoom a kamery, tak to všechno vyžaduje poměrně vysokou kvalitu a stabilitu připojení. Když máme globální turnaje, chceme pro všechny hráče stejné podmínky.

**Když jste zmínila emoce -- spousta lidí si šachy představuje tak, že dva postarší pánové sedí proti sobě, zamyšleně koukají na šachovnici, občas se podrbou ve vousech a za tři hodiny hnou figurou nebo v lepším případě řeknou „mat“. Jak se v šachu emoce projevují?**  

Emoce jsou ohromná část celého procesu a myslím, že je to tak u všech [vrcholových sportovců](https://mladyzdravotnik.cz/post/sportovni-gen-cesi-do-toho/). U šachu je každopádně psychická vyrovnanost základem úspěchu. Často vidíte, že si hráči poklepávají nohou, někteří se třesou, viděla jsem jednoho i spadnout ze židle. Je to obrovské psychické vypětí. Šachy jsou navíc strašně přísné. Když tenista jednou uklouzne a zahraje špatně míček, tak je tam vždycky další míček. Ale u šachů sedíte tři hodiny a v jednu chvíli uděláte malou nepřesnost. A ta jedna malá nepřesnost znamená, že tu partii už nejde zachránit. Vy pak musíte bojovat aspoň o remízu, trpět další dvě hodiny a nedá se s tím nic dělat. To vyžaduje opravdu velké odhodlání. Úkolem rozhodčího je ochránit hráče od jakéhokoli dalšího stresu. Když totiž něco nabourá jejich koncentraci, už se to nedá vrátit. Zároveň hráči těžce nesou, když se jim partie nepovede, a rozhodčí je někdy první na ráně, kdo to schytá. Věřte, že klidnit šachisty je někdy nesnadná věc.

**Mladý zdravotník se často zabývá první pomocí. Jsou ty emoce na turnaji někdy takové, že je potřeba poskytovat první pomoc? Zažila jste nějaký „šachový úraz“?**  

Nějaké úrazy jsem zažila, je povinnost mít na turnaji zdravotníka. V době školních turnajů se myslím stalo, že se někdo popral. Na velkých soutěžích se nic takového samozřejmě neděje. Ale na olympiádě jednou došlo k tragické události, kdy hráč v průběhu partie dostal [infarkt](https://mladyzdravotnik.cz/post/nahla-bolest-hrudi/).

**Co vás teď v šachovém i osobním životě čeká, na co se těšíte, jaký si chcete splnit sen?**  

V srpnu má být v Praze mistrovství Evropy žen, kde bych měla být hlavní rozhodčí. Kromě toho jsem dostala neoficiální dotaz, jestli bych byla volná na jeden turnaj. Zatím o tom ještě nesmím mluvit, ale kdyby se to povedlo, bylo by to skvělé a byl by to asi největší turnaj v mé kariéře.