Kdo je člověk s mentálním postižením

„Člověk s postižením má stejné potřeby jako zdravý člověk. První z nich je být uznán a milován takový, jaký je.“ Michele Pascale Duriezová

Mentální retardace

Hlavním znakem mentální retardace je nízká úroveň rozumových schopností. Jde o postižení vrozené a trvalé. Člověk s mentální retardací nedosahuje odpovídajícího stupně mentálního vývoje vzhledem ke svému věku. Dělí se podle výše IQ.

Lidé s lehkou mentální retardací (IQ 50–69)

  • zvládají lépe praktické činnosti než teoretické
  • v osobní péči a praktických dovednostech jsou většinou nezávislí na svém okolí
  • obvykle dokáží používat řeč
  • mají menší slovní zásobu, složitějším obratům nemusejí rozumět
  • mívají problémy se čtením a psaním, s gramatikou
  • často používají fráze, které znají od ostatních nebo z médií, přestože nemusí chápat jejich význam
  • obvykle se s nimi dorozumíme zcela bez problémů, ale někdy mohou špatně vyslovovat některé hlásky, hůře vyjadřují své potřeby a nemusejí správně chápat, co od nich chceme
  • zjednodušeně můžeme stav lehké mentální retardace přirovnat k mentálnímu věku 9 až 12 let

Lidé se středně těžkou mentální retardací (IQ 35–49)

  • mají výrazně opožděný rozvoj chápání a užívání řeči, ale i soběstačnost a zručnost
  • v dospělosti jsou schopni vykonávat jednoduchou manuální práci
  • mají velmi omezenou slovní zásobu
  • závažné vady výslovnosti jsou u nich časté
  • mnohdy se u nich objevuje gramaticky nesprávné vyjadřování
  • je nutné soustředit se na hlavní myšlenku sdělení, sledovat jejich výraz a neverbální komunikaci
  • lidé se středně těžkou mentální retardací při komunikaci často používají taktilní formy dorozumívání – pohlazení, objetí, dotek
  • je nutné mít na paměti, že mezi těmito jedinci jsou velké rozdíly, někteří zvládají jednoduchou konverzaci, ale jiní k domluvě s okolím používají pouze neverbální komunikaci
  • komunikaci mohou usnadnit názorné předměty, obrázky, piktogramy
  • zjednodušeně můžeme stav středně těžké mentální retardace přirovnat k mentálnímu věku 6 až 9 let

Lidé s těžkou mentální retardací (IQ 20–34)

  • většina jedinců trpí poruchami motoriky nebo jinými přidruženými vadami, které dokazují přítomnost poškození nebo vadného vývoje ústředního nervového systému
  •  běžnou řečí se s nimi víceméně nedomluvíme
  • někteří dokáží komunikovat pomocí jednotlivých slov
  • ke komunikaci často používají neartikulované zvuky, gesta, dotyky, ukazování na předměty…
  • vzájemné dorozumění usnadňují obrázkové systémy, komunikační tabulky, piktogramy a další metody alternativní komunikace
  • zjednodušeně můžeme stav těžké mentální retardace přirovnat k mentálnímu věku 3 až 6 let

Lidé s hlubokou mentální retardací (IQ nižší než 20, které už nelze přesně změřit)

  • mají omezenou schopnost porozumět verbálním požadavkům nebo instrukcím
  • většina jedinců je imobilní, inkontinentní a nezvládají pečovat o své základní potřeby
  • vyžadují stálou pomoc a dohled
  • přestože je to velmi náročné, lze s nimi navázat komunikaci
  • nemluví, jejich chápání řeči je omezeno na jednoduché požadavky
  • základem je správně pochopit a dekódovat neverbální projevy postiženého
  • • odpovídá mentálnímu věku pod 3 roky