Desatero komunikace s nevidomými a slabozrakými

  1. Zrakově postižení jsou lidé s různými typy i stupni zrakového postižení. Když někdo nosí bílou hůl, ještě to neznamená, že nic nevidí. Naopak s bílou holí chodí mnoho slabozrakých lidí, aby dali svému okolí vědět, že na ně mají dávat zvýšený pozor.
  2. Nevidomí vás sice nevidí, ale většinou velmi dobře slyší. Při komunikaci proto není nutné zvyšovat hlas, mluvit pomaleji apod.
  3. Nevidomému pomoc nabídněte, ale nikdy nevnucujte. Vždy nejprve zjistěte, jestli a jakou pomoc chce. Pokud nevíte, jak mu přesně pomoci, nebojte se ho zeptat.
  4. Průvodce nevidomého pouze doprovází, nikoli zastupuje. Vše tedy vždy projednávejte přímo s nevidomým a ne s jeho průvodcem!
  5. Při rozhovoru s nevidomým se nemusíte vyhýbat popisu optických vjemů či barev ani používání slov jako podívat se, kouknout se, vidět, mrknout se apod.
  6. Nevidomého vždy pozdravte jako první. Když znáte jeho jméno, připojte ho k pozdravu, aby věděl, že se obracíte na něj. Pokud nevidomému podáváte ruku, doprovoďte pohyb slovním komentářem „podávám vám ruku“.
  7. Když vstoupíte do místnosti, kde je nevidomý, dejte mu o sobě vědět. Pokud vás nepozná podle hlasu, řekněte mu své jméno. Tichý pohyb neznámé osoby v jeho okolí působí nepříjemně. Také dejte vždy nevidomému vědět, že místnost opouštíte.
  8. Pokud nevidomého doprovázíte, nabídněte mu, aby se chytil vaší paže – tak může jít bezpečně krok za vámi a sledovat směr vašich pohybů. Nikdy netlačte nevidomého před sebou!
  9. Informace z okolí nevidomému zprostředkujte a popište. Vyhýbejte se však neurčitým výrazům jako „tam vzadu“, „támhle už to uvidíte“ či slovům vyjadřujícím nebezpečí bez dalšího slovního doprovodu – například „pozor“.
  10. Nevidomého nikdy nechytejte za jeho ruku s bílou holí – je to pro něj stejné, jako kdyby vám někdo zakryl oči!