Mýty a omyly o sluchovém postižení

O sluchově postižených ve společnosti koluje celá řada mýtů. Nejrozšířenější je představa, že na člověka se sluchovou vadou se musí křičet, a čím je vada těžší, tím hlasitěji. Křičení opravdu ničemu nepomůže – mnohem důležitější je mluvit zřetelně. Neslyšící se navíc snaží porozumět i odezíráním, takže když budete při křičení ještě slabikovat, neporozumí vám vůbec. Která tvrzení o neslyšících jsou pravdivá?

kvíz:

  1. Pokud mi neslyšící nerozumí, je lepší mu vše podrobně napsat. (ANO/NE)
  2. Znakový jazyk je na celém světě stejný. (ANO/NE)
  3. Znakový jazyk je jednodušší, proto neslyšící nemohou studovat. (ANO/NE)
  4. Každý neslyšící umí znakovat. (ANO/NE)
  5. Znakový jazyk je pro neslyšící jediný možný komunikační prostředek. (ANO/NE)
  6. Při komunikaci s neslyšícím je potřeba mluvit zřetelně, neslabikovat, nemluvit příliš rychle ani příliš pomalu. (ANO/NE)
  7. Čeština je pro neslyšícího cizí jazyk, i když jde o rodilého Čecha. (ANO/NE)
  8. Neslyšící kromě sluchadel nepotřebují žádné jiné kompenzační pomůcky. (ANO/NE)
  9. Pokud má neslyšící tlumočníka, řeknu vše tlumočníkovi a on to pak neslyšícímu vysvětlí. (ANO/NE)

řešení:

  1. NE: Čeština je pro neslyšící cizí jazyk, podrobný text nepomůže. Lepší je vysvětlovat v krátkých mluvených úsecích pro usnadnění odezírání, používat kratší texty, u složitějších věcí, jako jsou smlouvy a podobně, je nejvhodnější pomoc tlumočníka.
  2. NE: Vedle jednotlivých národních jazyků se historicky vyvíjely i národní znakové jazyky.
  3. NE: Mnoho neslyšících studuje i na vysokých školách.
  4. NE: Neslyšící používají takový komunikační systém, který jim nejlépe vyhovuje (přehled systémů najdete na následující straně).
  5. NE: Někteří odezírají a používají mluvenou řeč, jiní preferují písemný záznam.
  6. ANO
  7. ANO
  8. NE: Pomůcek je celá řada, např. vibrační budík, světelný signál domovního zvonku a mnoho dalších.
  9. NE: Tlumočník pouze překládá, co je řečeno.