Jak se neslyšící dorozumívají

Ne všichni neslyšící znakují. Dokonce i v některých speciálních školách pro neslyšící se vyučuje orální metodou, tedy odezíráním. Komunikační problém může nastat u starších neslyšících, kteří se nenaučili číst ani znakovat, protože se v rodině dorozumívali vlastním – pro ostatní nesrozumitelným – jazykovým kódem.

_neslysici_tlumoceni

Pro komunikaci s neslyšícími byl vydán zákon o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob, který dává neslyšícím právo:

  • svobodně si zvolit z komunikačních systémů uvedených v zákoně ten, který odpovídá jejich potřebám
  • na tlumočnické služby při návštěvě lékaře, vyřizování úředních záležitostí a při zajišťování dalších nezbytných potřeb – tyto služby zajišťují tlumočení osobou ve zvoleném komunikačním systému, které jsou uvedeny v zákoně

KOMUNIKAČNÍ SYSTÉMY

Český znakový jazyk

Jde o plnohodnotný komunikační systém s vlastní gramatikou, zcela nezávislý na jakémkoli mluveném jazyce. Pro neslyšící je často český znakový jazyk jejich mateřštinou a čeština cizím jazykem. Při komunikaci, zejména té psané, myslete na to, že mluvíte nebo si píšete s „cizincem“. Míra dorozumění s neslyšícím je tedy závislá na jeho znalosti češtiny. Na druhé straně je potřeba říci, že stále více neslyšících ovládá češtinu výborně.
Český znakový jazyk se šířil osobním vizuálním kontaktem v komunitě neslyšících, čímž vznikaly lokální rozdíly. Stejně jako se vyvíjela čeština nebo maďarština, vyvíjel se i český nebo maďarský znakový jazyk. Pro některá slova existuje jiný znak v Čechách a jiný na Moravě, znakový jazyk má i svá nářečí. Používáním technologií, především přenosem obrazu na dálku (např. Skype, WhatsApp), se lokální rozdíly postupně stírají.

Znakovaná čeština

Umělý jazyk, v němž je ke každému českému slovu přiřazen znak. Znakovanou češtinu používají nejčastěji lidé, kteří ztratili sluch během života, oproti tomu český znakový jazyk je obecně dorozumívacím prostředkem českých neslyšících. Mezi oběma způsoby komunikace jsou výrazné rozdíly. Především však platí, že znakovaná čeština používá gramatiku českého jazyka, která je odlišná od znakového jazyka. Znakovanou češtinu v minulosti sledovali neslyšící v televizi v rohu obrazovky, ale vzhledem k rozdílu v gramatice jí často příliš nerozuměli. V současnosti se ve většině případů tlumočí do českého znakového jazyka.

Prstová abeceda

Každé písmeno má svůj znak. Někteří z nás ji používali ve škole při napovídání, ale ve světě neslyšících se využívá hlavně při hláskování jmen nebo názvů.

Odezírání 

Často používaný komunikační prostředek, který však má svá omezení. Sledování pohybů úst mluvícího je velmi náročné a pozornost nelze udržet dlouho. Dorozumívání také komplikuje špatná artikulace, slabé osvětlení, ale třeba i žvýkačka nebo plnovous.

Písemný záznam mluvené řeči 

Prostředek, který pomáhá hlavně ohluchlým, protože jejich znalost češtiny a čtení zůstala zachována. Často bývá označován jako simultánní přepis.

TLUMOČENÍ ZNAKOVÉHO JAZYKA

Neslyšící člověk má při komunikaci se slyšícími úředníky, zdravotníky, policisty apod. právo na tlumočníka. Jeho dalším právem je vybrat si tlumočníka, kterému dobře rozumí a také důvěřuje. Tlumočení může probíhat formou znakového jazyka, znakované, mluvené či psané češtiny – podle komunikačních preferencí neslyšícího. 

Při tlumočení je potřeba dodržovat několik základních zásad:

  • tlumočník musí být vždy vedle slyšící osoby, jejíž řeč tlumočí, protože neslyšící člověk potřebuje vidět jak na tlumočníka, tak na hovořící osobu
  • rozhovor vedeme přímo s neslyšícím člověkem, proto vždy mluvte na neslyšícího a ne na tlumočníka
  • nemluvte na neslyšícího ve třetí osobě, nepoužívejte formulace jako „řekněte mu, aby udělal…“
  • tlumočníci jsou povinni ctít etický kodex, který jim ukládá tlumočit vše, co řeknete, a to např. včetně vaší poznámky „tohle mu ale neříkejte“
  • nemluvíme s tlumočníkem s tím, že on to později neslyšícímu vysvětlí; hovor probíhá v plném znění a v reálném čase, aby se neslyšící mohl průběžně ptát na to, co ho zajímá
  • mějte na paměti, že při tlumočení vždy dochází k časovému skluzu, jelikož tlumočník musí mít čas informaci přijmout, zpracovat a zprostředkovat
  • na konci tlumočeného hovoru se neslyšícího vždy zeptejte, zda potřebuje ještě něco upřesnit