Historie mezinárodního hnutí Červeného kříže a Červeného půlměsíce

V dějinách lidstva se mnohokrát stalo, že spory mezi národy přerostly ve válku. A z televize i novin víme, že ani dnes to bohužel není jiné. Je však za války dovoleno všechno?

henry

Války vždycky přinášely mnoho bolesti a utrpení, a to i těm, kteří nebojovali se zbraní v ruce, ale naopak pokojně žili se svými rodinami ve svých domech a městech. Také ti bojovníci, kteří byli raněni nebo které nepřátelé zajali, mohli nejspíš očekávat, že je protivníci zabijí. Tak to šlo po stovky a stovky let lidské existence. Ale mnoho lidí, často moudrých a učených, říkalo, že by se války měly vést jinak a že těm, kteří už nebojují nebo ani nebojovali, by se nemělo dít žádné násilí. A potřebují-li, pak se jim má poskytnout ošetření či jiná pomoc. Mnoho se však nezměnilo až do poloviny 19. století.

Roku 1859 se na severu Itálie (u města Solferino) utkala vojska rakouská a francouzská. Po ohromné bitvě (bojovalo zde na 300 tisíc vojáků) zůstalo na bitevním poli bez pomoci ležet 40 tisíc raněných a umírajících. Bojištěm projížděl Švýcar Henri Dunant a se zděšením sledoval tento obraz. Neváhal ani chvilku a hned se pustil s místními lidmi do ošetřování raněných vojáků. Pomáhal jim a psal za ně dopisy domů… Zároveň se ale musel sám sebe ptát, kdo pomůže raněným příště. Rozhodl se hledat řešení a v příštích letech navštívil panovníky, ministry, generály a další významné představitele tehdejší Evropy. Každému předal svoji knihu „Vzpomínka na Solferino“, ve které zachytil své zážitky, a navrhl, aby se státy dohodly na pravidlech vedeníválek a na založení organizace, která by raněným pomáhala. Díky pochopení švýcarské vlády se už po několika letech od solferinské bitvy sjely do Ženevy delegace mnoha evropských vlád a společně s Dunantem a jeho spolupracovníky rozhodly o založení organizace na pomoc raněným a o sepsání mezinárodní smlouvy o zacházení s raněnými za války.

Tou organizací, založenou v roce 1863, je Mezinárodní hnutí Červeného kříže a Červeného půlměsíce (Mezinárodní červený kříž), která dnes působí na celém světě. Pomáhá všem trpícím – nejenom při válkách, ale i při velkých povodních, zemětřeseních, hladomorech, nemocích a podobně. Má však i celou řadu programů pro „běžnou dobu“ – učí obyvatelstvo poskytovat první pomoc, organizuje služby první pomoci při různých hromadných akcích, poskytuje další zdravotní a sociální služby a v neposlední řadě shromažďuje a připravuje – jako dobrovolníky nebo své členy – lidi ochotné se do těchto aktivit zapojit. Ročně pomůže asi třetině miliardy lidí po celém světě…

Mezinárodní Červený kříž se skládá z Mezinárodního výboru Červeného kříže (MVČK), který sídlí v Ženevě, a dále z národních společností působících v jednotlivých státech.

MVČK na mezinárodní úrovni organizuje pomoc obětem válek, pomáhá obyvatelstvu v místech zasažených boji, navštěvuje vězněné a dohlíží na zacházení s nimi. Řídí pátrací službu Červeného kříže, která předává zprávy mezi lidmi rozdělenými válkou či katastrofou a také pátrá po pohřešovaných.

Národní společnosti sdružuje Mezinárodní federace Červeného kříže a Červeného půlměsíce (Ženeva), která podporuje jejich mírové programy a organizuje mezinárodní pomoc při velkých katastrofách.