Co Čech, to cyklista

 

Co Čech, to cyklista

Jednoho letního dne vyrazila Ema na nákup. Šla cestou, kterou dobře zná. V zatáčce pod prudkým svahem ji čekalo nepříjemné překvapení.


Na cestě ležel chlapec a na něm kolo. Na první pohled se nehýbal.


Ema šla blíž. Toho kluka zná, je od sousedů, nedávno se přistěhovali. Leží na zemi a z ucha mu teče tenký pramínek krve. Ema na něj zkusila zakřičet, ale ani to s ním nehnulo. Dá kolo na stranu, aby se k němu mohla dostat.


„Probuď se, jsi v pohodě?“ třese mu Ema s rameny, ale nedočká se odpovědi. Už je to jasné, zraněný je v bezvědomí.


Ema zakloní chlapci hlavu a zjistí, že naštěstí dýchá. Docela se jí ulevilo, ale co dál? Ke vší smůle dnes Ema vyrazila bez mobilu. Pak ale zaslechne na silnici zvuk projíždějícího auta…


Vyběhne rychle na silnici a pokusí se auto zastavit. Povede se a starší paní, která auto řídí, si snad bude vědět rady.


Ema volá půjčeným mobilem na záchrannou službu a paní mezitím ošetří chlapce. Spolu jej uložily do zotavovací polohy a teď je ještě potřeba obvázat krvácející ucho. Záchranáři do telefonu říkali, že pokud je chlapec po pádu v bezvědomí a krvácí z ucha, nejspíš půjde o zlomeninu spodiny lebeční.


Záchranná služba už je na cestě, a tak jen průběžně kontrolují, zda chlapec pořád dýchá. Do příjezdu záchranky se neprobral. Ale všichni společně věří, že kluk nakonec bude v pořádku.