Otřes mozku na schodech

Všichni pořád někam spěcháme. I Michal. Při cestě ze školy upadl na schodech, prostě mu ujela noha. Nic hrozného se nestalo. Asi.

1.

Michal leží na schodech a nehýbá se. Naštěstí jde kolem Terka.

2.

Terka chvíli váhá, ale pak si řekne, že by nejspíš měla něco udělat. Michal leží na schodech a vůbec nic se neděje. Terka se pomalu přiblíží a s úsměvem zanotuje: „Dobrý den, dobrý den.“ Stále nic, takže jde k Michalovi a zatřese s ním: „Haló, slyšíš mě.“ To už Terka opravdu křičí. Naštěstí Michal otevře oči. Tak to je dost úleva.

3.

„Pomoz mi, prosím tě, sednout si,“ poprosí Michal Terku. Ta mu pomůže se zvednout. „Díky, to už zvládnu,“ pokračuje Michal. „Takhle tě tady nemůžu nechat. Co se ti stalo? Ležel jsi tady a vůbec ses nehýbal,“ vyptává se Terka. Michal chvíli přemýšlí: „No já vlastně nevím, ale budu v pohodě, vážně, díky, můžeš jít, za chvíli se zvednu a půjdu domů.“

4.

„Nevypadáš dobře. Hele, mám nápad,“ “ odpoví mu Terka a vyndá z batohu malé plastové vajíčko.

5.

Ve vajíčku má schované rukavice. Dostala je od maminky, kdyby se něco stalo. Terka si natáhne rukavice.

6.

„Podívám se, jak jsi na tom,“ řekne Terka a rukama v rukavicích projede Michalovi po vlasech vzadu na hlavě. Na rukavicích je okamžitě vidět krev. „Koukni,“ ukáže rukavice Michalovi. Ten je dost překvapený, to nečekal.

7.

„Zavolám ti záchranku,“ rozhodne Terka a už bere do ruky telefon. Počká ještě s Michalem na příjezd záchranářů. Ukáže se, že šlo opravdu o otřes mozku a Michal si přes noc poleží v nemocnici.