Pád z koně

Někdy při první pomoci víme od začátku, o co jde a jak postupovat. Jenže v některých případech se situace vyvíjí postupně. Potom je důležité se změnám rychle přizpůsobit a postarat se o to, co je pro zraněného nejdůležitější.

„To je ale krásný poník,“ pomyslela si Šárka, „takového bych chtěla. Jenže rodiče mi ho určitě nekoupí.“

Poníka nikdo nehlídal a plot není žádná překážka. Šárka vylezla nahoru a rovnou z plotu skočila poníkovi na hřbet. Poník se lekl a dal se do běhu. Šárka se ještě chvilku držela a pak spadla na zem.

Terka celou scénu viděla. Přiběhla k Šárce: „Nehýbej se! Támhle paní volá na záchranku. Budu ti držet hlavu, než záchranáři přijedou. Vydrž, jsem tady s tebou.“ Terka se snaží přimět Šárku k tomu, aby zůstala ležet na zemi. Není to až tak velký problém, protože Šárce by se stejně nepovedlo vstát. Všechno ji bolí, motá se jí hlava, ale hlavně se jí chce hrozně spát.

„Neusínej,“ snaží se Terka, „záchranka tu bude za chvíli.“

Terka se ještě chvíli snaží Šárku uklidnit. Jenže v jeden moment se jí zdá, že Šárka přestala vnímat.

„Probuď se!“ křičí Terka. Třese Šárkou, jenže ta nereaguje. Přestala reagovat a už ani nefňuká.

Terka musí jednat rychle. I když před chvílí nechtěla se Šárkou hýbat a snažila se jí bránit v pohybu, teď je Šárka v bezvědomí. Terka jí tedy rychle zakloní hlavu. To je důležité kvůli uvolnění dýchacích cest.

Pak se nakloní nad obličej a sleduje, že Šárka dýchá. Sirény záchranné služby už jsou slyšet. Terka přesto nikam neodchází a stále kontroluje svoji kamarádku, dokud záchranáři nedorazí na místo.