Jak se žije s handicapem

Život s bílou holí, naslouchadlem nebo na vozíčku rozhodně není procházka růžovou zahradou. Člověk musí každodenně překonávat spoustu bariér, které na něj číhají na ulici i mezi lidmi v okolí. Mrkni s námi, jaké je být v kůži někoho, kdo je tak trochu jinačí.

jak-se-zije-s-handicapem

Každý handicapovaný si žije podle svých možností. Jsou tací, kteří se o sebe bez problému postarají sami, další potřebují odbornou asistenci nebo drahé kompenzační pomůcky. Někdo je z místa, kde je pohyb snadnější, jiný zase bydlí tam, kde je to s bezbariérovým přístupem na štíru. Ať už ale mají handicapovaní podmínky jakékoli, jedno je spojuje: všichni ve svém životě naráží na různé překážky, kterým musí čelit. Jaké bariéry to jsou a jak se s nimi umí poprat?

NESLYŠÍM, ALE POVÍDÁM SI RÁD

Pokud zrovna nenosí viditelné naslouchátko, sluchově postiženého v davu poznáte jen stěží. Proto se takový člověk snadno na veřejnosti ocitne v ošemetných situacích. Představ si například, jak na něj někdo mluví a přitom mu stojí za zády. O tom samozřejmě neslyšící člověk vůbec nemůže vědět! Řada špatně slyšících osob navzdory handicapu s okolím komunikovat chce, a velmi ráda. Stačí začít mluvit zřetelně a pomalu, mnozí totiž skvěle odezírají ze rtů. Pozor, ale nekřičet! To rozhodně nepomůže. Případně si můžeš zkusit pomoci papírem a tužkou, pokud to danému člověku vyhovuje.

HŮLKA NENÍ NA PARÁDU

Co je pro nás běžná procházka ulicí, to je pro zrakově postiženého hotová překážková dráha. I když je takový člověk vybavený bílou holí, se kterou může následovat obrubníky nebo speciální vodicí pásy vyznačené na zemi, čekají na něj na každém kroku různé pasti. Přerostlé větve v úrovni očí, špatně zaparkovaná auta, nevhodně umístěné reklamní poutače a třeba i příliš vysoké zábradlí člověk s holí prostě neodhalí. Naštěstí jsou už dnes ve většině měst instalovány šikovné vodicí pásy a také takzvané akustické prvky, tedy zařízení, která vydávají zvláštní zvuky, jež lidem s bílou holí dost pomáhají při orientaci v prostoru. Znáš je třeba ze semaforů nebo z MHD. I přesto bývá pohyb ve městě i v přírodě pro nevidomé či slabozraké krajně dobrodružný. Proto takového člověka určitě neurazí, když mu na ulici slušně nabídneš svoji pomoc.

SVĚT NA KOLEČKÁCH

Strmé schody, úzké chodby, špatně stavěné toalety nebo třeba silniční přechody s vysokým obrubníkem. Takové překážky běžný člověk přejde mrknutím oka, ale pro vozíčkáře jsou jasnou stopkou v pohybu dál. Proto také jedinec s tělesným postižením v neznámém prostředí často vyžaduje pomoc někoho druhého, kdo mu pomůže překážku překonat. Naštěstí žijeme ve třetím tisíciletí a technika je dnes doslova zázračná. Nejen že díky ní mohou už třeba lidé na vozíku sami řídit auta, ale některým těžce tělesně postiženým dokonce dává možnost komunikovat s okolím, ačkoli by bez ní byli zcela uzavřeni ve svém světě. Vzpomeň si třeba na super nadupaný vozík/počítač slavného vědce Stephena Hawkinga.

ROZUM(ÍME SI SPOLU)

Lidé s mentálním postižením to nemívají ve společnosti vůbec jednoduché. Právě tato skupina handicapovaných nejčastěji naráží na těžké předsudky okolí. Mají to velmi složité se sháněním zaměstnání, někdy i s možností rozhodovat o svém životě nebo vychovávat vlastní rodinu. Pokud je stupeň postižení těžký, často také potřebují finančně nákladnou péči opatrovníků, někdy dokonce musí být umístěni do speciálního ústavu. Přesto spousta lidí s mentálním postižením dokáže žít velice šťastný a spokojený život, hlavně když má kolem sebe milující rodinu, šikovné ošetřovatele a také milé přátele a sousedy.

STÁŘÍ UMÍ POTRÁPIT

Čím je tělo starší, tím rychleji chřadne. I to patří k životu. Ve stáří se pak může sejít rovnou několik handicapů najednou: nohy i oči přestávají sloužit jako zamlada, přidávají se i různé jiné nemoci spojené s věkem, slábne zrak, sluch i paměť… Stárnutí je sice přirozený životní proces, ale to neznamená, že neumí potrápit. Ze všeho nejhorší však je, když na to trápení člověk zůstane sám. Proto všechny „dříve narozené“ babičky a dědečky určitě potěší, když se k nim budeš chovat mile a přívětivě, trpělivě je vyslechneš a nabídneš jim například svůj doprovod nebo odnos těžkého nákupu. Takový dobrý skutek nic nestojí, a přitom dokáže zázraky.

Stephen William Hawking

8. 1. 1942 – 14. 3. 2018

 Byl britský teoretický fyzik a jeden z nejznámějších vědců vůbec. Navzdory svému závažnému postižení o sobě vždy mluvil zásadně jako o šťastlivci – nejenom proto, že pomalý postup nemoci mu poskytl čas učinit významné objevy, ale také proto, že mu osud dopřál mít velmi okouzlující rodinu.

 

10 % populace

 Statistiky ukazují, že handicapovaných mezi námi žije čím dál více. Už před pěti lety jich bylo v České republice více než milion, to je přes deset procent populace. Důvodem je prý stárnutí společnosti, protože starší lidé jsou k různým druhům handicapů logicky náchylnější.