Vím si rady

Mirek chodí do šesté třídy. Do svého telefonu si stáhl mobilní aplikaci První pomoc. Připadalo mu, že by se jednoho dne mohla hodit.

Čekání na tělocvik je nuda. Mirek listuje v aplikaci a zaujme ho stránka o dušení – jak pomoci, když někdo vdechne cizí těleso. Vtom se do tělocvičny vpotácí Tereza. Je celá rudá v obličeji. Před chvílí na chodbě svačila a vdechla kousek rajčete.

Mirek se zvedne a vší silou udeří Terezu mezi lopatky. Nic. Tak ještě jednou... Při druhém úderu se Tereza rozkašle a vyplivne kousek rajčete, kterým se málem udusila. „Dík,“ usměje se a odchází si dojíst svačinu.

Mladší děti si hrály s míčem a Štěpánka zrovna nedávala pozor. Míč ji zasáhl do obličeje a dívka teď krvácí z nosu. Kolem se seběhne hlouček dětí a každý radí něco jiného – předklonit hlavu, zaklonit hlavu. Jak tedy dál? Mirka napadne podívat se do mobilní aplikace a během pár vteřin přesně ví, co má dělat.

Posadí Štěpánku na zem a předkloní jí hlavu. Po chvíli krvácení ustane a Štěpánka se vrátí do své třídy.

To Adam dopadl hůř. Cvičil na žebřinách, jenže se neudržel a spadl dolů. Bolí ho předloktí. Má na něm modřinu. Asi to bude zlomenina. Adam dostane strach. Teď mu určitě budou ruku narovnávat a přivazovat na dlahu. A to bude hrozně bolet... Mirkovi se přivázání klacku k Adamově ruce nezdá jako moc dobrý nápad. Podívá se tedy do mobilní aplikace.

Dlaha by opravdu byla zbytečná. Mirek jen podloží Adamovi předloktí mikinou a společně počkají na Adamovy rodiče.