Červení andělé aneb Horská záchranná služba v České republice

Pokud jsi milovník českých hor, ulož si do svého mobilního telefonu číslo 1210. Ať už budeš v Jeseníkách, nebo Krkonoších, vždycky budeš spojen s dispečinkem horské služby v oblasti, ve které se nacházíš. Naše pohoří většinou zároveň tvoří i státní hranice, proto musíš před číslo vložit ještě českou předvolbu +420.

_logo-horska-sluzba
_horska-sluzba

Červení andělé, jak se členům Horské záchranné služby v České republice přezdívá, jsou zaměstnanci a dobrovolníci, které živí nejen znalost hor a perfektní ovládání lyží, ale i znalost první pomoci, orientace v terénu a schopnost předvídat a „číst“ počasí.

Kdysi zachraňovali babky kořenářky, dnes turisty a lyžaře

První návštěvníci našich hor byli většinou lovci, bylinkáři a hledači zlata. Hory byly v té době neobydlené, a tak zabloudění většinou znamenalo smrt. Postupně v horách začali žít lidé a sem tam do nich zavítali návštěvníci, které lákala krásná příroda jak v létě, tak v zimě. Místní obyvatelé si často přivydělávali provázením návštěvníků po tajuplných a neznámých místech, ale i přes jejich místní znalost narůstal počet lidí, kteří umrzli nebo zabloudili a nenašli cestu zpět. Proto v roce 1850 vznikla první služba průvodců a nosičů – hlavní podmínkou přijetí byla znalost první pomoci.
Asi nejznámější příběh pátrací akce se odehrál 24. března 1913. Při závodě na běžkách zahynuli Bohumil Hanč a jeho kamarád Václav Vrbata. Ve sněhové bouři Vrbata dal Hančovi část svého oblečení, i když věděl, že nasazuje vlastní život. Dodnes je to, co udělal, považováno za základní čin v pomoci člověka člověku v horách. Na jejich památku je 24. březen slaven jako Den Horské služby. A Vrbatova bouda v Krkonoších nese jméno právě po obětavém běžkaři.
Po první světové válce začaly být v republice velmi populární lyže a lyžování jako sport. S rozvojem této nové zimní kratochvíle stoupl i počet návštěvníků a samozřejmě úrazů a nehod v horách. Dobrovolníci už přestávali stačit na pátrací a záchranné akce, proto se k nim přidali i hasiči a další zdejší obyvatelé, které v poskytování první pomoci proškolovali místní lékaři.

Bod záchrany

Jakmile se turista vydá do hor, měl by (kromě teplého oblečení, lékárničky a dostatku jídla a pití) umět číst turistické značky a takzvané body záchrany. Bod záchrany je místo v horách, lesích nebo jiných neobydlených oblastech označené tabulkou s kódem, díky kterému nás horští záchranáři snadněji najdou. Nejde jen o ztracené turisty, v blízkosti bodu může třeba i hořet nebo tu můžeme objevit zraněné zvíře. Tabulka samozřejmě obsahuje i telefonní čísla na tísňové linky.

Jak se stát členem Horské služby

Pokud se jednou budeš chtít stát členem Horské služby, čeká na tebe několik zim strávených školením v první pomoci, v horolezectví a lyžování. Hodně důležitá je také znalost místního okrsku. Naše hory jsou totiž rozdělené na okrsky, které členové perfektně znají. Další podmínkou je trvalé bydliště v okrsku, kam se zájemce hlásí, a věk minimálně 18 let. Stát se členem je mnohem snazší, než se stát zaměstnancem. Takovým členům se říká čekatelé, protože v podstatě čekají, až se uvolní místo, aby se mohli stát zaměstnanci.
Červení andělé ale jenom nezachraňují turisty a ztracené obyvatele. Starají se i o údržbu hor ve svém okrsku (například horské chodníky, lavinové svahy a provoz domů horské služby), pozorují laviny a stav sněhu, monitorují počasí a informují o jeho změnách majitele turistických bud a zdejší obyvatele. Kromě skútrů a lyží k pátracím akcím používají i své psy – mají nepřetržitou kynologickou službu a své mazlíčky neustále zdokonalují v pátrání po ztracených lidech.

_horska-sluzba-aplikace

Pomoc v horách přes mobil

Aplikaci Záchranka už asi znáš. Podobnou aplikaci má i Horská služba. S její pomocí se dovoláš pomoci snáz – aplikace není závislá na signálu, ale pracuje se souřadnicemi GPS. Taky v ní najdeš pravidla pohybu v horách a na sjezdovkách, návody na poskytnutí první pomoci a několik tipů, jak se pohybovat v lavinových oblastech.

+420 1210

NÁRODNÍ ČÍSLO HORSKÉ ZÁCHRANNÉ SLUŽBY V ČR

HORSKÝ ZÁCHRANÁŘ JIRKA

Jaké mají horští záchranáři nejčastěji výjezdy a co přesně v takových dramatických chvílích dělají? To jsme se v zimě vydali zjišťovat do krkonošské výjezdové chaty Horské služby. Záchranáři byli milí a ochotně nám odpověděli na všechny otázky. Nejvíc mluvil záchranář Jirka…
„Zrovna dnes dopoledne jsme byli svážet jednu lyžařku,“ začal vyprávět. „Bylo hezké počasí, už několik dní jsme nikam nevyjížděli, tak jsme se s klukama rozhodli, že si postavíme sněhuláka.“ U vchodu opravdu jeden nedostavěný stál, chyběla mu mrkev a jedna ruka. Ale Jirka pokračoval:
„Ani jsme ho nedostavěli a přišla nám zpráva o pádu lyžaře na sjezdovce nedaleko naší boudy. Doběhli jsme si pro batohy s vybavením a nasedli na sněžný skútr. Místo nehody jsme našli hned, protože jiný lyžař, který nehodu viděl, správně označil místo nehody. Zapíchl své lyže do sněhu tak, aby ukazovaly písmeno X. Tak svědek nehody ochrání zraněného, ale zároveň dá ostatním lyžařům vědět, že se tomu místu mají vyhnout,“ vysvětluje záchranář Jirka.
„Zraněnou osobou byla paní, která měla zlomenou holenní kost. Já a můj kolega jsme jí nasadili vakuovou dlahu, a ještě jsme ji naložili na vakuovou matraci. Svezení je pak mnohem méně bolestivé. No a zatímco kolega zajišťoval tepelný komfort, já jsem se přes vysílačku spojil se sanitkou, která už pomalu dojížděla dolů ke sjezdovce, a předal jsem jim informace o stavu zraněné. Paní jsme takhle zajištěnou a v teple naložili na saně, které vozíme za sněžným skútrem, a vyrazili jsme pomalu dolů k parkovišti k sanitce. Paní jsme pomohli přeložit do sanitky a jeli jsme zpátky na základnu dostavět našeho sněhuláka,“ směje se Jirka.
Tím to ale samozřejmě neskončilo, kromě sněhuláka záchranáře ještě mimo jiné čekalo čištění použitého materiálu a doplnění zdravotnické brašny, aby příštímu pacientovi nic nechybělo.