Ivan Valenta: Zbytečně neriskovat a nejezdit sám

Cyklistický výlet a ošklivý pád z kola. Tak by se ve stručnosti dalo popsat jedno červnové odpoledne loňského roku. Hlavní postavy příběhu: Ladislav Nekvinda jako zachraňovaný, Ivan Valenta jako zachránce. „Při pádu z kola pana Nekvindy mohlo dojít při neposkytnutí první pomoci k nevratnému poškození zdraví vlivem dalších možných komplikací,“ shrnul situaci Aleš Malý ze ZZS Pardubického kraje.

Ivan3

Co se stalo, že jste musel kamarádovi Ladislavovi zachraňovat život?
S partou kamarádů jezdíme do Čenkovic – tenis, ohýnek, párky, kytary atd. S Láďou jsme se ve dvou vraceli domů na kolech. Láďa jel přede mnou asi 500 metrů a najednou spadl do příkopu. Kdybych ho neviděl, možná jsem ho i minul… Cesta mezi Lanškrounem a Damníkovem navíc není moc frekventovaná, v tu chvíli tam nikdo nebyl.

Co jste udělal, jak jste postupoval?
Nehýbal se, bylo ticho. Příkop byl příkrý, ležel na dně skrčený, kolo bylo opodál. Snažil jsem se k němu dostat, sundal jsem mu helmu. Prsty pod bradou jsem uvolňoval dýchací cesty, ale stále nedýchal. Podařilo se mi ho bezvládného opřít o příkop a povytáhl jsem mu jazyk. Konečně krátce vydechl, začal chrčet a oči mu šly v sloup. Zavolal jsem 155 a jednou rukou jsem mu stále držel bradu. Už přerývaně dýchal. Záchranka přijela rychle, i policie.

Byl jste v klidu, nebo na vás dolehl stres?
Měl jsem strach, ale když nad tím přemýšlím zpětně, věděl jsem, co dělat. Největší potíž bylo dostat se k němu v příkopě, sundání helmy. Taky jsem trošku zazmatkoval při komunikaci s operátorkou na telefonu. Chtěla popisovat místo havárie a situaci, ale Láďa se mi kácel na bok… Musel jsem mobil položit a dostat ho zpět, teprve pak jsem znova volal s operátorkou.

Dalo vám to nějakou důležitou zkušenost? Něco se ve vašem životě změnilo?
Ano: pokud možno zbytečně neriskovat, nejezdit sám, helma je samozřejmostí. A dodržovat bezpečnostní pravidla, všude. Jsem starší generace a každá taková situace mnou zpětně otřese. Že by se něco zásadně změnilo v mém životě, to ne. Spíš mě dělá radost, že kamarád je už částečně v pořádku a hlavně žije!

Umíte poskytnout první pomoc? Kde jste se to naučil?
Myslím, že ano. Desítky let jsem pracoval u naší firmy WestRock Svitavy a tam jsem měl pravidelná školení první pomoci. V člověku něco zůstane, nezapomene.

Náš magazín čtou hlavně děti a teenageři. Jakou rado do života byste jim vzkázal?
Absolvujte kurzy první pomoci a dávejte pozor. Stát se může cokoli i nejbližším v rodině – a je potřeba umět pomoci a znát důležitá telefonní čísla.

Nezanevřel jste na ježdění na kole? Jaké další zájmy máte?
Na kolo se vždycky vyloženě těším, baví mě i tenis a volejbal, dřív jsem běhal a hrál závodně fotbal. Jinak jsem velký čtenář knih, nejvíc čtu fantasy a severské krimi. Mám rád hudbu všeobecně, rock, folk, moravské písně, ale také hard rock. A s manželkou máme také malou zahrádku, kde pěstuji bonsaje a jiné rostliny.

Za svůj čin vás navrhli na vyznamenání Českého červeného kříže „Za záchranu života“. Co to pro vás znamená?
Je to pro mě veliká pocta.

Chtěl byste na tomto místě zmínit ještě něco dalšího?
Děkuji kamarádovi Petrovi Najmonovi a ostatním, že si dali tu práci, obstarali všechny dokumenty a prostřednictvím Oblastního spolku Českého červeného kříže Svitavy mě navrhli na toto vyznamenání.