Kazma: Byl jsem vždycky provokatér a třídní šašek

Nestává se často, aby kluk narozený v jednom hlučném paneláku v Kroměříži vymyslel show, která svou návštěvností už pátým rokem bourá český internet. A taky pořádně děsí všemožné celebrity, protože si nikdo nemůže být jistý, jestli zrovna teď Kazmič nechystá něco právě na ně. Vzhledem k tomu, kolik lidí musí mít na Kamila Bartoška alias Kazmu pifku, jsem před naším rozhovorem čekal přísná bezpečnostní opatření. Nakonec ale nebyli žádní bodyguardi, příchod na tajné místo se zavázanýma očima ani osobní prohlídky. Úplně normálně jsme si povídali v Kazmově kanceláři a nic podezřelého se během té doby nedělo.

_kazma

Pamatuješ si své první video, které jsi dal na internet?
To je dokonce ještě pořád dohledatelné na YouTube, na mém starém kanálu. Bylo to před dvanácti lety na studentském privátě, kdy jsme s kámoši ze střední tancovali na jednu písničku Davida Hasselhoffa. Já ale točil videa už dřív, ještě na základce. Akorát že tehdy nebyl tak rozšířený internet, takže to nebylo kam dávat a naštěstí to vidělo jen pár lidí.

DĚLALI JSME CHODBOVICE

 

Čím jsi se teda bavil, když ti bylo 10 nebo 12 let a vyrůstal jsi bez počítačů a internetu?
Já jsem hrozně rád, že v té době nic takového nebylo. Dneska je pro děcka strašně těžké odolat všem těm lákadlům typu internetu, virtuální reality nebo počítačových her, a jít si hrát ven. Já byl takovej ten kluk z paneláku, co přišel domů ze školy, hodil tašku do kouta a už zvonil na kamarády. Buď jsme lítali kolem baráku nebo jsme dělali „chodbovice“.

Co to je, o tom jsem v životě neslyšel?
To byl náš vynález. Prostě jsme se sešli v baráku na chodbě a kecali jsme. Měl jsem jednoho nejlepšího kámoše na patře a druhého pak o dvě patra výš, takže ta chodba byla vlastně taková naše klubovna. Sousedi to samozřejmě nenáviděli, protože jsme tam asi dost povykovali, ale my si to fakt užívali.

Jsou dnešní školáci zalezlí doma jenom ve velkoměstech, nebo je to tak všude?
Nejspíš všude. Tuhle jsem byl třeba u své babičky na vesnici a ona mi říkala, jaký je tam teď divný klid. Dřív po návsi lítaly děti a bylo tam hodně živo, ale teď se prý podívá z okna a nikde nikdo. I na té její vesnici se svět strašně změnil a všichni sedí doma u počítačů a tabletů.

Třeba koukají na ONE MAN SHOW. Viděla někdy babička nějaký díl, nebo alespoň rozumí tomu, co děláš?
Nejspíš ví, že dělám nějaké šaškárny na internetu, na kterém ona nikdy v životě nebyla, ale asi si to tak úplně neumí představit. Možná jí to někdo z rodiny pustil při nějaké sešlosti, sám jsem jí nikdy nic neukazoval a moc se spolu o tom nebavíme. Já když k ní přijedu, tak spíš poslouchám a zajímá mě, jak se dívá na svět někdo, kdo toho tolik prožil a ví o životě víc, než my všichni dohromady.

Měl jsi jako malý nějaký sen, čím bys chtěl jednou být?
Určitě jo, ale už si to moc nepamatuju, asi se to s věkem různě měnilo. Já vlastně už docela brzy směřoval k tomu, že chci být bavič. Šel jsem si za tím a nakonec to vážně dělám, takže se mi ten sen splnil.

Projevoval jsi tyhle sklony třeba už na základce?
Je až děsivé, jak přesně moje tehdejší fungování ve třídě na základce odráží to, co dělám teď. Já byl vždycky třídní šašek a dost velký provokatér. Třeba mě hrozně bavilo čtyřicet čtyři minut z pětačtyřicetiminutové školní hodiny popichovat kluka v lavici za mnou, o kterém jsem věděl, že je silnější a dá mi do držky. No a tu poslední minutu, než zazvonilo, jsem ho uplácel vším, co jsem měl, aby to neudělal.

A jak to dopadlo?
Většinou jsem mu dal pět nebo deset korun a on mě nechal být. Ten prvek rizika a nebezpečí tam ale vždycky byl a zrovna tak je i teď ve ONE MAN SHOW. Tehdy za tím mým blbnutím ale samozřejmě nikdo žádný potenciál neviděl. Spíš jsem byl takový ten vyvrhel, co se moc neučí a ještě dělá kraviny. No a dneska se změnila doba a mě za ty kraviny platí.

Když už ti neublížil ten silnější spolužák, ublížil sis někdy sám? Měl jsi v dětství nějaký větší úraz?
Nejhorší, co se mi stalo, bylo, když jsem sjel na tříkolce do sklepa a naboural hlavou do zdi. Byla to taková ta tříkolka, co se na ní brzdí šlápnutím dozadu. Pamatuju si, že jsem nějak zvedl nohy a pak už jsem jen viděl, jak se ty šlapky strašně rychle točí a já už tam ty nohy nedokážu vrátit. Napral jsem to čelem rovnou do stěny a k tomu jsem ještě v puse žužlal nějaký kolík, který jsem si zarazil do patra. Táta mě tehdy musel odvézt do nemocnice na šití.

INTERNETOVÉ DISKUZE NELZE VYHRÁT

 

Spousta dnešních dětí sní o tom, že se stanou hvězdou internetu. Ať už YouTuberem nebo někým, kdo má svůj pořad na Streamu jako ty. Dáš jim nějakou radu, jak na to?
Mně to, že někdo chce být hlavně hvězdou, nepřipadá jako úplně zdravý postoj. Myslím, že cílem by nemělo být v první řadě získat hodně fanoušků a stát se internetovou celebritou. Ta sláva by měla být spíš vedlejší efekt k tomu, co zajímavého vytvoříš. Když tvoje věci budou dobré a originální, tak přijdou i fanoušci a popularita. Pokud ale někdo chce být jenom slavnej, většinou stejně nepřijde na to, jak to udělat. Zkuste radši přemýšlet o tom, co tady pro lidi a svět můžete nového udělat, a když se to podaří, všechno ostatní přijde samo.

Doporučil bys jim hned dávat všechny věci na internet, nebo je lepší nejdřív to ukázat jen pár kamarádům?
To je asi každého věc, ale je dobrý si uvědomit, že to, co tam dneska dáte, bude dohledatelné i za spoustu let. Člověk se samozřejmě nějak vyvíjí, takže se může snadno stát, že za něco, co ti dneska přijde hrozně cool, se budeš za pár let stydět.

Jaké vlastnosti musí mít člověk, který chce rozjet vlastní internetový projekt a stát se jeho tváří?
Měl by být asi spíš extrovert, tedy člověk, který se cítí dobře ve společnosti a rád se projevuje navenek. Ona třeba většina YouTuberů začíná tak, že si něco sami točí ve svým pokojíčku. Když to pak má ale úspěch, tak jim stejně nezbude, než s tím vyjít ven mezi lidi a to už pro méně společenské povahy nemusí být příjemný. Lidi tě poznávají, chodí za tebou, pokřikujou na tebe a ty to musíš unést. Dělat něco veřejně prostě znamená, že se k tomu každý může veřejně vyjadřovat.

A třeba i psát nenávistné komentáře. Jak se ty sám s hejty vyrovnáváš?
Král českého internetu a zakladatel Seznamu Ivo Lukačovič kdysi prohlásil: „Internetové diskuze nelze vyhrát, vyhrávají pouze ti, kteří se jich neúčastní.“ A přesně takhle to mám i já. Podívám se na nějaký vzorek komentářů, abych viděl, jestli to video bude úspěšný, ale dál už se jimi nezabývám. Já se snažím lidem dát ze sebe to nejlepší, aby si to spíš užili, než aby to hodnotili. Proč si mám brát k srdci komentář někoho, koho vůbec neznám, a nevím, proč píše zrovna tak hnusné věci, jaké píše? Dost často si tím tihle lidi léčí nějaký svůj mindrák. Třeba se s nimi v normálním životě nikdo nebaví, tak plivou jed a dělají chytré na internetu. Kdyby tě ale potkali na ulici, tak ti to do očí nikdy neřeknou.

Co by podle tebe měl člověk dělat, když se stane obětí kyberšikany? Třeba, když se mu na netu spolužáci posmívají nebo mu dokonce vyhrožují.
Internet má výhodu, že ho můžeš vypnout nebo od něj odejít. Když tě někdo šikanuje ve škole a odchytne si tě na záchodě, tak máš problém. Tady to ale nemusíš číst, ani na to reagovat. Jediná rada, která mě napadá, proto zní: vykašlete se na to. Já vím, že to není lehký, ale nejlepší je na kyberšikanu vůbec nereagovat. Ono to ty pitomce brzy přestane bavit a začnou se navážet do někoho jinýho.

JEŠTĚ JSME TO NIKDY NEZABALILI

 

Kdy ses při natáčení ONE MAN SHOW nejvíc bál?
Určitě, když jsme natáčeli díl s Justinem Bieberem, dostali jsme se do kolony aut s jeho ochrankou a došlo tam i na rvačku. My měli plán, jak proniknout do jeho blízkosti, dál už jsme ale museli improvizovat. Navíc to bylo opepřený tím, že ti Amíci samozřejmě netušili, kdo jsme a co děláme. Být to Češi, tak už by nás asi poznali, došlo by jim, o co jde, a neprali by se s námi.

Američtí bodyguardi asi zatím ONE MAN SHOW moc nesledují. Odnesli jste si z té potyčky i nějaká zranění?
Nějaká lehčí ano. Třeba náš režisér Markus Krug má dodnes problémy s ramenem a chodí kvůli tomu na rehabilitace.

Natáčení jednotlivých dílů bývají vůbec hodně dobrodružná. Stalo se, že byste nějaké museli stopnout těsně před nebo dokonce v průběhu realizace?
Ještě se to nestalo. Všechno, co jsme zatím začali točit, jsme taky dokončili, sestříhali a pustili do světa. Sám jsem překvapen, že máme takhle stoprocentní úspěšnost, ale fakt jsme to ještě nikdy nezabalili.

Kolik nápadů se dostane až do fáze natáčení? Jaký je poměr mezi těmi, co jdou na Stream, a těmi, které skončí u ledu?
Vypadá to, že musí určitě být velký, ale není to pravda. Máme za sebou nějakých devět dílů a žádný jsme nezrušili za bodem, odkud už není návratu. Byly dva díly, které jsme rozpracovali a pak opustili, bylo to ale v době, kdy to ještě šlo.

Jak takový bod, za nímž už není návratu, vypadá?
My si u každého nápadu nejdřív děláme průzkum a zjišťujeme na všech stranách, jestli je to průstřelný. Když pak nasbíráme dostatek informací, že to jde, tak se do toho pustíme na sto procent s tím, že to urveme. V tu chvíli se pak řeší peníze, podepisují smlouvy a tak dále. No a to je právě ten bod, o kterém jsem mluvil.

Podle čeho si vybíráš lidi do týmu? Co musí splňovat člověk, který může na ONE MAN SHOW dělat?
Obecně se dá říct, že lidi, se kterýma děláme, to neberou jako práci, kam si jdou pro peníze, ale vnímají to jako srdcovku. Běžná praxe je, že pro nás ze začátku dělají dokonce zadarmo, já jsem vlastně taky takhle začínal. Není to tak, že bychom měli nějaká pevně daná pravidla, podle kterých si vybíráme. Jde spíš o to, s čím přicházíš a co můžeš nabídnout.

Kolik vás na téhle show pracuje?
Na plný úvazek nás je v kanceláři pět až šest, kteří denně ty věci posouváme dál. Na nějaké širší bázi na ONE MAN SHOW dlouhodoběji spolupracuje ještě třeba nějakých dvacet lidí, a když pak jdeme do akce, tak se přidávají další. Na posledním place už nás bylo asi sto.

Absolvoval jsi i se svým týmem kurz první pomoci u Českého červeného kříže. Pomohlo vám to? Cítíte se teď třeba, když jdete do akce, bezpečněji?
Člověk nikdy neví, kdy tyhle dovednosti může potřebovat. Jsem moc rád, že jsem si po letech oživil hlavně takové ty základní věci, třeba masáž srdce nebo umělé dýchání. Všechno z toho kurzu se samozřejmě zapamatovat nedá, ale myslím, že je dobré si to vždycky po nějakém čase zopakovat. Tím spíš, že většina z nás něco takového slyšela naposledy na střední nebo dokonce na základní škole a ty postupy se taky časem mění a vyvíjejí.

Troufnul by sis už teď ujmout se třeba oživování někoho, kdo se topil?
To asi ani není otázka volby. Pokud by se taková situace naskytla, tak to člověk prostě musí udělat a nepřemýšlí o tom.

Že bys to udělal, kdybys tam byl jediný, je asi jasné. Spíš mě ale zajímá, jestli bys byl mezi prvními, kdo by se toho ujali, kdyby vás tam bylo víc.
Já myslím, že byl. A teď už bych díky absolvování toho kurzu navíc taky líp věděl, jak na to.

Kamil Bartošek (Kazma)

Už na základce v rodné Kroměříži vymýšlel nejrůznější fórky a provokoval učitele i spolužáky. Měl to štěstí, že se později mohl svým šaškováním začít živit. Moderoval vlastní pořad na Fajn Rádiu a od roku 2008 je moderátorem i producentem ONE MAN SHOW běžící na internetové televizi Stream.cz. Ta začínala jako víceméně klasická talk show, potom ale Kazma přišel s originálním pojetím chytře vymyšlených a drze provedených kousků, na jaké si u nás do té doby ještě nikdo netroufl. A tak se najednou na vyhlášení Českých lvů objevil na pódiu falešný Jim Carrey, ruská média pátrala po tom, kdo se v šatně národního týmu vymočil do brusle kapitánovi Pavlu Dacjukovi, nebo v televizní soutěži Prostřeno řešili neuvěřitelně sprostě mluvícího soutěžícího. V posledních dílech se Kazmovi spolu s režisérem Markusem Krugem a dalšími členy týmu daří diváky nejen bavit, ale také je upozorňovat na závažnější společenské problémy, jako je nemoc Tourretův syndrom nebo hrozivě nízké procento řidičů, kteří zastaví u dopravní nehody.

 

_kazma3

Vybíráme TOP 5 epizod z ONE MAN SHOW

1. Dacjukova brusle
Kameraman OMS dokázal natočit pár vteřin záběru na šatnu ruských hokejistů. To Kazmovi stačilo, aby vytvořil její dokonalou repliku a nafingoval video, které obletělo celý svět a málem způsobilo mezinárodní skandál.

2. Prostřeno
Další Kazmův parádní kousek. Tentokrát se mu podařilo nastrčit vlastního člověka do oblíbeného televizního soutěžního pořadu a ještě tím upozornit na problémy lidí s psychickým onemocněním.

3. Jim Carrey
Léta si všichni stěžovali, že vyhlášení Českých lvů chybí opravdová hvězda, tak jim Kazma jednu zařídil. Jeho dvojníka Jima Carreyho spolkla produkce večera i s navijákem a pustila ho v hlavním vysílacím čase na pódium.

4. Katy Perry
První video udělané stylem, který ONE MAN SHOW proslavil. Nastrčit do hotelu dvojnici populární Katy Perry a nechat ji si užít svou chvilku slávy před jásajícími fanoušky, bylo zábavné, drzé a odvážné. Hodně vysoko nasazená laťka.

5. Leoš Mareš
Zatím poslední Kazmův kousek odnesl Leoš Mareš, který se v rádiu vsadil o své Ferrari a pak se nestačil divit. Zároveň se ale tímhle dílem podařilo upozornit na to, že jen jeden z deseti řidičů zastaví u dopravní nehody. Leošovi slouží ku cti, že on zastavil.