Lokalizace místa události

Všichni operátoři tísňových linek mají jedno společné přání – co nejpřesněji vidět místo, ze kterého jim zoufalí lidé volají o pomoc. Tomu se říká „lokalizace“. Možnosti, které by dokázaly ukázat přesné místo nehody (tedy lokalizaci), opravdu existují.

lokalizace-mista-udalosti

Stalo se to asi někde tady… 

V České republice je přesnost lokalizace mobilních telefonů omezena zákonem. To tedy znamená, že když volající neví, kde je, protože stojí třeba uprostřed lesa, operátor vidí jen přibližné místo, které se mu ukáže na mapě.

V podstatě existují dvě základní možnosti, jak mohou záchranáři volajícího najít. Pokud jim někdo volá z pevné linky nebo budky, operátor vidí, kde přesně se volající nachází. To proto, že budka i pevná linka jsou spojené s přesnou adresou, nedá se s nimi hýbat. Druhou variantou jsou mobilní telefony a další přenosná zařízení. Na jakém principu pak lokalizace funguje? Mobily vysílají signál a ten zachytává síť buněk pokrývající celou naši republiku a propisujících se na zem v různých tvarech. Tvar toho „obtisku“ v mapě závisí na operátorovi. Třeba volající z T-mobile se ukáže jako kruh, člověk používající Vodafone vypadá jako kornout na zmrzlinu atd. Takovýto tvar je pak na mapě různě veliký, většinou přes několik ulic, někdy dokonce i přes několik čtvrtí. I proto je potřeba, aby volající operátorovi na tísňové lince co nejvíc přiblížil, kde je.

Orientační body mohou být různé

Volající lidé nejčastěji znají přesnou adresu (název ulice a číslo domu, třeba Květinková 25), protože se nějaké neštěstí stane u nich doma. Pokud adresu neznají, jsou i další možnosti, jak místo popsat – třeba názvy zastávek hromadné dopravy, u kterých stojí. Na silnicích a dálnicích pomáhá kilometr, který řidič právě minul. V lesích a na horách máme takzvané traumabody, na kterých je GPS souřadnice místa, čísla na tísňové linky a specifický kód daného bodu. V Praze a větších městech navíc existuje systém očíslovaných lamp veřejného osvětlení. Každá lampa má na sobě štítek se šesti čísly, které operátorovi přesně ukážou místo, kde volající stojí. Tyto kódy většinou začínají číslem části Prahy, kde volající je, takže např. v Praze 5 štítky začínají číslicí 5.

V celé republice také funguje systém takzvaných zájmových bodů. Jsou to objekty, které místní velmi dobře znají a dokáží se díky nim dobře orientovat. V Praze je to třeba Pražský hrad, Tančící dům, městská knihovna a také různé mosty nebo tunely. Všichni operátoři vědí, kde taková místa jsou a jakou mají adresu.

Když jsme jinde, než zraněný

Poměrně často se stává, že lidé na tísňovou linku volají z jiného místa, než je místo události. Například bratr, který bydlí v Brně, zavolá své sestře do Prahy, že mu je špatně a potřebuje záchrannou službu. Sestra mu ji zavolá, ale její lokalizace se ukáže v Praze, ne v Brně. Operátor tísňové linky v Praze nemá tak dobré znalosti o Brně, takže pokud by sestra neznala přesnou adresu, bylo by hledání jejího bratra o dost složitější.

Tísňová linka není jen jedna

Mezi tísňovými linkami jsou z pohledu mapového podkladu nebo aplikace v počítači jen minimální rozdíly. Všechno je upravené tak, aby systém co nejvíc vyhovoval potřebám dané tísňové složky. Třeba hasiči mají v mapě všechny hydranty, záchranka zase všechna AED, která v Praze jsou. Linka 155 má navíc historii volání viditelnou u každého telefonátu, takže když v minulosti zavolala starší paní, že se jí špatně dýchalo a dnes zavolá znovu, operátor už rovnou uvidí kdo to je, ze které adresy byl tehdy vezen a jaké mívá potíže. Také mohou dohledat, kdy vezli koho do nemocnice. Stává se totiž, že když se lidé nemohou někomu dlouho dovolat nebo když se někdo nevrátí domů, zjišťuje se, jestli jej náhodou nevezla záchranka a kam. A teprve poté se případně vyhlašuje po dané osobě pátrání. Policisté zase vidí, když jim volá hledaná osoba nebo někdo, kdo v minulosti spáchal trestný čin.

Dovolají se i cizinci

Linka 112 byla zavedena hlavně kvůli turistům a cizojazyčným volajícím, takže každý operátor mluví několika jazyky. A i když volající nemá aktivní roaming, dobitý kredit, simkartu nebo signál, stejně se dovolá. Operátor sice nevidí telefonní číslo volajícího (objeví se mu jen tzv. IMEI , vlastně takové rodné číslo telefonu), ale to nevadí. Hlavní je, že se v každém případě dovolá pomoci. Sestrami naší 112 jsou linky 999 v Británii a 911 v USA. Pokud se turista splete a vytočí jednu z těchto tísňových linek, bude přesměrován na 112.