Bartošovi z Českého ráje: Dává celá rodina

Dalo by se říct, že touhu pomáhat druhým mají v krvi – máma Pavla, táta Jirka a dcera Markéta. Bartošovi sami nikdy krevní transfuzi nepotřebovali, přesto darují krev pravidelně, tak často, jak jim to čas a zdraví dovolí.

_bartosovi

Co vás přivedlo k dárcovství krve?
Pavla: Poprvé jsem darovala plnou krev v roce 2010 na transfuzním oddělení liberecké nemocnice. Od té doby jsem absolvovala 15 odběrů. Bohužel, někdy bývám odmítnuta z důvodu nedostatku železa v krvi.

Jirka: O darování krve jsem uvažoval již dlouho. Až po setkání s partou kamarádů, kteří již krev několik let dávali, jsme se společně s manželkou odhodlali k prvnímu odběru.

Markéta: Poprvé jsem šla darovat krev v prvním ročníku vysoké školy. Začala jsem přibližně v době, kdy se do darování pustili i moji rodiče, ale asi to nebyl hlavní důvod. Vždy mi darování krve přišlo jako správná věc, přemýšlela jsem nad tím už na gymplu. S kamarádkou jsme se pak domluvily, že na první odběr půjdeme spolu, a prostě jsme do toho šly. Nebylo to nijak složité rozhodování.

Darujete pravidelně, co je pro vás hlavní motivace pokračovat?
Pavla: K dalším odběrům mě motivuje vědomí, že krev je nenahraditelná tekutina, která může pomoci zachránit lidské životy.

Jirka: Hlavní je skutečnost, že moje krev může pomoci těm, kteří ji nutně potřebují.

Markéta: Motivací je vědomí, že jsem zdravá a můžu, tak proč bych nepomohla. Je to pohodlná a téměř bezbolestná šance, jak někomu doopravdy pomocI a třeba i zachránit život. A nemusím se kvůli tomu vrhat do žádného nebezpečí.

Co byste řekli lidem, kteří o dárcovství zatím jen uvažují?
Pavla: Lidem, kteří stále váhají a třeba se odběru i bojí, bych vzkázala, že nemusí mít žádné obavy. Pokud přijdete darovat krev, nejprve projdete vstupní prohlídkou, kde se lékaři ujistí, že vás odběr nijak neohrozí na zdraví. Odběr samotný není nijak bolestivý a trvá pouhých několik minut. Po celou dobu jste pod dohledem zkušených zdravotníků, kteří jsou připraveni v případě jakýchkoli problémů zasáhnout. Kromě dobrého pocitu, který se u vás po odběru jistě dostaví, dostanete ještě malé občerstvení a po zbytek dne můžete odpočívat. Vcelku hezky strávený den.

Jirka: Všem nerozhodným bych vzkázal, aby se nebáli a hrdě se zařadili mezi ostatní dárce krve.

Markéta: Není se vůbec čeho bát. Jehla trošku štípne, ale jinak nic nebolí a samotný odběr trvá pár minut (já u toho většinou stihnu kouknout na Instagram). Po odběru odcházíte s dobrým pocitem, že jste skutečně pomohli, a to dokonce několika lidem.

Další příběh si přečtěte ZDE

Jiří Bartoš, 53 let, 28 odběrů, oceněn bronzovou a stříbrnou medailí prof. MUDr. Jana Janského.

Markéta Bartošová, 30 let, 10 odběrů, na své první ocenění od Českého červeného kříže teprve čeká.

Pavla Bartošová, 52 let, 15 odběrů plné krve, držitelka bronzové medaile prof. MUDr. Jana Janského.