Člověk si začne vážit úplně obyčejných věcí

Jednou z mnoha absolventek pečovatelského kurzu ČČK je i Milena Francouzová. Kurz jí v mnoha ohledech změnil život i celkový pohled na svět. Přečtěte si její inspirativní příběh.

rozhovor-mf

Prozraďte čtenářům, co jste dělala před covidem?
Než vypukla pandemie, pracovala jsem v jednom pražském hotelu jako pokojská.

Proč jste v téhle práci skončila? A jak vám bylo, když jste zjistila, že musíte odejít?
Podobně jako většina lidí v této profesi jsem musela skončit, protože našemu hotelu klesla obsazenost, hosté přestali (anebo nemohli) cestovat a ubytovávat se v hotelech. Upřímně jsem si nejdřív myslela, že ztráta práce pro mě bude konec světa. V tom hotelu jsem pracovala víc než osm let, byla jsem tam jako doma, práce mě bavila a měla jsem jak se říká „své jisté“. A najednou jsem musela odejít. Loučení bylo těžké – jak pro mě, tak pro mého zaměstnavatele.

Co bylo pak?
Pak jsem objevila možnost projít kurzem Českého červeného kříže a pomáhat ve zdravotnictví. To mi přišlo smysluplné, tak jsem se na kurz přihlásila.

Měla jste před tím nějakou zkušenost s péčí o nemocného nebo starého člověka?
Ano, měla jsem zkušenost z domova. Když mi bylo 14 let, moje babička, která byla celý život vitální, najednou onemocněla. Jen ležela, byla na plenkách, přestala chodit, měli jsme ji doma skoro půl roku, dokud to šlo. Pak už jsme ji ale museli dát do pečovatelského zařízení, kde jí poskytli všechnu potřebnou péči.

Co užitečného vám pečovatelský kurz ČČK dal? Něco vás překvapilo?
Na pečovatelském kurzu jsem se dozvěděla spoustu důležitých věcí, které se hodí nejen pro práci pečovatele, ale i každému člověku do života. Třeba jak pomoci při péči o prarodiče, jak s nimi manipulovat a komunikovat co nejšetrněji. A co mě překvapilo? Asi to, jak je opravdu lehké převléct lůžko i s ležícím člověkem.

Kam jste po dokončení kurzu nastoupila? Co je teď vaší náplní práce?
Po absolvování kurzu jsem poslala pár životopisů do různých institucí a pečovatelských domovů. Ozvali se mi z domova se zvláštním režimem Alzheimer Home. Pozvali mě na osobní pohovor, který jsem úspěšně zvládla a přijali mě na pozici pracovník přímé péče, takže jsem pečovatelka. Mojí náplní práce je přebalovat, převlékat, koupat, krmit a prostě se celkově starat o komfort našich klientů.

Co vás v domově seniorů překvapilo?
Nevím, zda mě něco úplně překvapilo, možná snad jen to, že člověk si začne vážit úplně obyčejných věcí, které může sám udělat. Hodně těžko se ještě vypořádávám se smrtí, se kterou se tam bohužel setkáváme.

Co vás na nové práci baví a naplňuje?
V práci mě nejvíc baví, když se s klienty sejdeme a posloucháme společně písničky nebo si jen povídáme. Taky je fajn jim připravovat jídlo – a celkově mě ta práce prostě baví.

Plánujete u práce v domově seniorů zůstat?
Určitě, přinejmenším nějakou dobu bych v této práci chtěla ještě zůstat.

Co byste doporučila těm, kteří o podobné práci uvažují?
Aby to hlavně předem dobře zvážili, protože tahle práce je svým způsobem i poslání. Je to opravdu těžká práce, hlavně psychicky. Nejde jen o to nakrmit, přebalit a vykoupat seniory či nemocné, ale vlastně i tak trochu žít s nimi jejich životy.

 

Mileně Francouzové všichni říkají Mílo, je jí 32 let a když jí zbude trochu volného času, moc ráda cestuje a vyráží na různé výlety nebo do přírody, kde je čistý vzduch a klid.