Hipoterapie: Koně pod vedením terapeuta pomáhají zlepšit zdraví

Monika Šťastná Kohoutová jezdí na koni od svých dvanácti let. Jako dospělá vystudovala ergoterapii a k ní si dodělala specializaci pro hipoterapii, které se už od roku 2008 věnuje ve Sdružení SRAZ. Pracuje ve Středisku ekologické výchovy Toulcův dvůr v pražské Hostivaři, kam jsme za ní zvědavě vyrazili. Naším cílem bylo zjistit, co to hipoterapie je a s čím pomáhá – a to hlavně dětem.

hipoterapie

Čemu přesně se v oblasti hipoterapie věnujete?
Zaměřujeme se hlavně na děti – na jejich fyzickou stránku. Koňský pohyb pod vedením odborného terapeuta, jehož role je naprosto klíčová, pomáhá při mozkových příhodách, dětské mozkové obrně, genetických syndromech, při sníženém svalovém tonu, což je dnes časté, nebo naopak při příliš stažených svalech (při tzv. spasticitě). Umíme zlepšit rovnováhu a stabilitu, ploché nohy, vadné držení těla i poruchy řeči, na koni se zlepšuje soustředění a děti si také vylepšují vztah ke zvířatům a tím i k lidem. Výhoda je, že při hipoterapii děti nemají pocit, že cvičí, přitom jejich tělíčko na koni neskutečně maká. Samozřejmě velmi dbáme na bezpečnost – terapeut dítě na koni drží za bezpečnostní opasek.

Jak si pro hipoterapii vybrat tu pravou stáj?
První vodítko může být, zda spolupracuje s Českou hiporehabilitační společností, která je garantem profesionálních služeb. Jsou ale i další kvalitní stáje mimo tuto společnost. Pokud tedy potřebujete řešit nějaký fyzický hendikep, nejdůležitější je ověřit si, že lekci povede fyzioterapeut, ergoterapeut nebo lékař. Znají perfektně anatomii, což je pro hipoterapii, která se věnuje fyzické stránce člověka, zcela nezbytné.

Co se děje, když k vám malý člověk dorazí poprvé?
Vyšetřím si ho, abych zjistila, co přesně potřebuje a na čem budeme pracovat. Zároveň znám svoje koňské stádo a pohybové stránky jednotlivých koní, takže podle klientových potřeb zvolím správného koně, pozici, ve které klient na koni pojede, a tempo koně, terén i pomůcky, které použijeme. Aby totiž terapie měla požadovaný efekt, musím jako terapeutka zhodnotit všechny zmíněné věci dohromady. Když se to neudělá, mohla by hipoterapie ublížit – i proto je důležité, aby ji vedl školený terapeut.

Jak dlouho je nutné na hipoterapii chodit, aby byl vidět výraznější posun?
To je individuální a záleží na tom, co přesně dítěti je. Obecně je rozdíl v tom, jestli pracujeme s dlouhodobým onemocněním, nebo jde o stav, kdy potřebujeme změnu jenom lehce „nakopnout“. V prvním případě může hipoterapie trvat i několik let. Třeba s dětmi s dětskou mozkovou obrnou pracuji i deset let. Nejdřív jsme jejich stav hlavně zlepšovali, teď ho udržujeme, aby se nehoršil. Na hipoterapii ale chodí i miminka už od dvou měsíců, kdy na koníkovi leží a přejímají od něj impulsy. U nejmenších dětí s opožděným vývojem nebo po těžkých porodech přitom někdy stačí relativně málo, aby se tělo ve vývoji skrze hipoterapii nastartovalo dobrým směrem. Vzpomínám si na holčičku, které byl zhruba rok a půl. Jen seděla a její stav se nelepšil. Do půl roku od počátku hipoterapie zvládla chůzi. Někdy je tedy možné dosáhnout obrovského pokroku během pár měsíců. Koňský pohyb je zkrátka jedinečný a může pod odborným dohledem léčit, což si lidé uvědomovali už v pradávné historii.

Co vás na vaší práci naplňuje?
Když na dětech vidím změny, které jim hipoterapie přináší, a že jim opravdu zlepšuje život. A když také pozoruji, jak to děti baví a jakou radost jim koně dávají. To jsou věci, které mě táhnou a motivují pracovat dál.

A baví hipoterapie i samotné koně?
I to je dost individuální. Za rok odvedeme zhruba 2 200 lekcí, což je dost. Pracujeme s huculy a ti by podle své povahy asi nejraději žili v horách na pastvinách mimo lidi. Většina koní svou práci bere prostě jako práci a zvykli si. Najdou se však i koně, na kterých vidíte, že je to v Praze nebaví, nebo dokonce štve, a střídání lidí, ke kterému kolem nich během dne několikrát dochází, berou s nelibostí. Snažíme se jim pak takový režim co nejvíc vynahradit. Naopak mohou být i koně, které hipoterapie vyloženě baví. My máme dvaadvacetiletou Sáru, která se v této práci našla. Je ke svým klientům dokonce empatická – třeba je ochotná pomoci vozíčkáři při nasedání z rampy tím, že mu přiblíží svůj bok ještě víc, než je nutné a běžné.

 

Holčička, která si oblíbila koníky

Maminka Petra chodí se svou dcerkou na hipoterapii do Toulcova dvora už přes tři roky. O své zkušenosti vypráví: „Dcera s koníky vyloženě srostla a jízdy se staly součástí jejích oblíbených aktivit. Za tuto dobu si celkově posílila svalstvo. Nejvíc se síla hipoterapie ukázala po intenzivním týdenním táboře, kdy si sedla na houpačku bez zadní opory a houpala se.“ Petra dodává, že ze svého rodičovského pohledu oceňuje hlavně velkou odbornost týmu, který se o její dcerku stará.