Petr Civín: Do mého triku se nikomu moc nechce

V posledních letech patří Petr Civín mezi desítku nejlepších flyboardistů světa. Že jste o tomhle sportu v životě neslyšeli? No tak si schválně najděte na internetu nějaké video a budete valit oči. Když jsem na tohohle borce, který se s úsměvem vznáší dvacet metrů nad vodní hladinou jenom na prkně připevněném hadicí ke skútru, zvonil před jeho domem, přišel mi otevřít úplně normální sympatický kluk.

civin1

Když jsme se viděli na jaře, měl jsi ruku v šátkovém závěsu. To sis udělal na flyboardu?
Byl jsem zrovna po operaci ramene, které jsem si poranil už dřív na horách, když jsem spadl na snowboardu. Původně se zdálo, že to nic není. Potom mě ale to rameno začalo zlobit, tak jsem si řekl, že využiju toho, že se během koronavirové pandemie stejně nedá skoro nic dělat a půjdu na operaci.

Pamatuješ si, kdy jsi poprvé viděl někoho vznášet se na prkně nad vodou a co jsi tomu říkal?
Bylo to v létě 2013 na YouTube a říkal jsem si, že to taky určitě musím vyzkoušet. Akorát jsem tehdy udělal maturitu a měl jsem odjet do Egypta pracovat v jednom resortu jako animátor, jenže tam zrovna hrozila občanská válka, tak jsem zůstal doma a neměl co dělat. Zjistil jsem, že v Česku žije jeden Francouz, který sem flyboardy vozí. Napsal jsem mu přes internet, že jsem nadšenec do adrenalinových sportů a rád bych si tu novinku vyzkoušel. Když mi to pak Cyril dovolil, byl překvapený, že jsem ani jednou nespadl. Říkal, že lidi prvních deset minut jenom padají a teprve potom si to užívají. Nabídl mi, abych u něj dělal instruktora, což jsem s radostí přijal.

Od té doby nejen závodíš, ale taky na Flyboardu učíš ostatní. Od kolika let si to u tebe člověk může vyzkoušet?
Věk není to hlavní, důležitější je, abys měl nohu alespoň 36, protože jinak nebudeš schopný to prkno ovládat. Pak ještě musíš umět plavat a nesmí tě škrtit vesta. Oficiálně jsme ten věk dali na 12 let, ale když přijde někdo mladší s dost velkou nohou, tak ho taky nevyhodíme.

A opravdu všichni prvních deset minut jenom padají?
To bylo v začátcích, teď už to dokážu naučit lidi tak, že do deseti minut létá opravdu každý.

Jak jsi pak pokračoval s flyboardem dál? Třeba první triky jsi pochytil od toho Francouze Cyrila?
Když jsem se ho na ně ptal, říkal, že neví, že to dělá teprve měsíc a je mu čtyřicet, takže se nebude pouštět do nějakého velkého divočení. Triky, třeba delfín a salto, jsem se proto nejdřív učil podle jednoho Američana, který je dal na YouTube.

Myslíš, že ti to na Flyboardu hned tak šlo i proto, že už odmalička hodně sportuješ?
Asi mi to pomohlo, i když většina špičkových flyboardistů má za sebou gymnastickou průpravu,  skoky do vody nebo trampolínu, zatímco já jsem se závodně věnoval basketbalu, chodil plavat a hrál ping-pong a hokej.

Vedli tě ke sportu rodiče?
Ano, mamka s tátou jsou nadšení sportovci, mají dokonce neziskovku a organizují na půdě ZŠ Janského ve Stodůlkách sportovní kroužky a letní i zimní tábory. Všech těchhle jejich aktivit jsem se samozřejmě moc rád účastnil.

Na svém prvním závodě jsi startoval ani ne rok a půl poté, co jsi poprvé stál na Flyboardu?
Bylo to v prosinci 2014 v St. Petersburgu na Floridě. Jeli jsme tam s kamarádem Michalem Staškem, se kterým spolu trénujeme a učíme se jeden od druhého. Když jsme řekli, že jsme z Čech, ptali se nás, kde lítáme, když nemáme moře, jenom řeky a rybníky. Navíc oni mají díky teplému počasí sezónu deset měsíců v roce, zatímco my můžeme v Čechách trénovat měsíce tři, maximálně čtyři. Moc šancí na slušné umístění nám tehdy tím pádem nedávali, já jsem ale skončil čtvrtý a Michal pátý. Byl to kvalitně obsazený závod, ale nestartovala v něm absolutní světová špička. S tou jsme se potkali až následující rok na mistrovství světa v Dubaji.

Bylo těžké se odsud z Čech na mistrovství světa probojovat? Museli jste projít třeba nějakou kvalifikací?
Aby se tam člověk vůbec dostal, musel poslat nominační video. Hlásily se čtyři tisíce flyboardistů a vybrali jich padesát. Super bylo, že jsem skončil na třináctém místě a prvních šestnáct závodníků dostalo vlastní flyboard. Je to hodně drahá věc, kterou bych si sám nemohl koupit, takže jsem z toho byl nadšený.

Byl jsi třináctý, ale dostal ses mezi čtyři vyvolené, kterým nabídli účinkování ve velkolepé show v zábavním parku Chimelong Ocean Kingdom Park v čínském Ču-Chaji. Jak se ti to podařilo?
Myslím, že mi pomohl rozhovor se Stefanem Denisem, což je spoluzakladatel téhle show a nejlepší kamarád Frankyho Zapaty, který flyboard vymyslel a sestrojil. Tenhle sport stojí hodně peněz, proto ho většinou dělají lidi z bohatých rodin. Když měli rozhovor se Stefanem oni, tak spíš mluvili o tom, co se jim nepovedlo, co jim vadilo na trati, kritizovali třeba i úroveň vybavení a podobně. Já jsem mu poděkoval za flyboard a za to, že jsem se mohl závodu vůbec zúčastnit. Práci pak nabídl právě mě, jak mi později sám řekl, protože jsem mu přišel skromnější a pokornější než ostatní letci.

V Číně jsi pracoval skoro rok. Jaká to byla zkušenost?
Po všech stránkách obrovská. Poznal jsem jinou kulturu, naučil se, že se dá sport dělat i jako byznys, a pochopil, jak taková show funguje. Všechno to bylo perfektně zorganizované. Měli jsme přesně daný scénář, co má kdo dělat, a navíc jsme přes sluchátko dostávali povely od showcallera, což je operátor na řídicí věži.

Přesto tvé poslední vystoupení v Chimelong Ocean Kingdom Parku skončilo docela vážným zraněním.
Udělal jsem chybu. Zkusil jsem těžší trik, trojité salto, a netrefil jsem se na přistání. Já už jsem měl z basketu trochu načaté koleno, které ten dopad nevydrželo. Urval jsem si meniskus a křížový vaz. Museli mě operovat v Hongkongu a potom jsem se vrátil do Čech. Po půl roce rehabilitace jsem pak opatrně začal zase létat.

Měl jsi nějaké zranění už předtím?
Pokud nepočítám zvrtnuté kotníky, což se při basketu stává dost často, tak ne.

Je podle tebe flyboarding bezpečný sport? Jak se při něm chráníš?
Mám neoprén, vestu a helmu, prostor, nad kterým lítám, je navíc prokontrolovaný od potápěčů, takže vím, že tam nejsou žádné kameny nebo něco jiného, na co bych mohl spadnout. Flyboard má plováky, takže mě netáhne pod hladinu. Co se týče zranění, většinou se přihodí profíkům, kteří zkouší nejrůznější triky a někdy přecení své schopnosti. Začátečníci pod dohledem instruktora tak maximálně spadnou do vody.

Když jsme u té vody, jaký máš vztah ke koupání a vodním sportům?
Každý rok jsme s bráchama a s našimi jezdili na vodácký tábor na Lipno a učili jsme se na starých laminátových kajacích a kánojích kormidlovat a navigovat. Plus jsem jezdil do Chorvatska šnorchlovat a potápět se. Díky tomu nemám strach z hloubky, klidně skočím po nohou z deseti metrů a nevadí mi ani studenější voda.

Je něco, z čeho strach máš, nebo jsi ho alespoň měl jako malý kluk?
Jsem nejmladší z pěti bráchů, takže jsem z ničeho moc strach mít nemohl, pokud jsem s nimi chtěl dělat to, co dělali oni. První dva bráchové jsou teda starší o dvacet let, takže s těmi už jsem moc neblbnul, ale ti zbylí dva jsou ode mě o čtyři a pět let a já od určitého věku všechny hry a sporty absolvoval s nimi. Jediné, co mě vlastně napadá, jsou pavouci. Ne, že bych z nich měl vyloženě hrůzu, ale jsou mi nepříjemní. Pamatuju se, že když jsem měl jet do Austrálie, kde jsou pavouci mnohem větší a jedovatí, šel jsem tady v Čechách do lesa a zkoušel jsem si pavouka vzít na ruku a zvyknout si na něj.

Pomohlo to?
Nijak zvlášť, nepříjemní jsou mi pořád.

Pohled na krev ti zjevně problémy nedělá, protože už jsi se jako dobrovolný dárce zúčastnil několika odběrů. Vnímáš to jako přirozenou a potřebnou věc?
Určitě. Jestli můžu někomu pomoct a nic mě to nestojí kromě toho, že se mi chvilku motá hlava, tak je určitě dobré to udělat. Jsem přesvědčen, že jako lidstvo dojdeme dál, když si budeme pomáhat a podporovat se.

Vraťme se tedy k něčemu příjemnějšímu. Flyboarding je velice mladý sport, neexistuje ještě ani deset let. Jsou špičkoví flyboardisti takoví kámoši, jako bývali v začátcích těchhle sportů třeba snowboarďáci nebo skateboardisti?
Určitě jsme kamarádi, ale samozřejmě taky konkurenti. Prostě jedeme na závody zjistit, kdo je lepší, a každý z nás chce vyhrát. Stejně jako v jakémkoliv jiném sportu tě tvůj soupeř nutí zlepšovat se a pracovat na sobě. Když je kámoš lepší a vyhraje, tak mu to přeju, ale příště chci být zase lepší já. Třeba před mistrovstvím světa v roce 2019 nás vyjelo osm závodníků na soustředění, kde jsme se vzájemně učili jeden od druhého. Jeden kluk mě tam naučil trik, díky kterému jsem se pak na mistrovství světa dostal v konečném pořadí před něj a skončil čtvrtý. Z legrace pak, když jsme spolu po závodě seděli u piva, nadával sám sobě, že mě to neměl učit.

Je normální, že si soupeři navzájem ukazují své triky?
Celkem jo, i když se samozřejmě najdou i takoví, kteří to moc nedělají. Nebo ti ho ukážou, ale tak, aby se nedal jen tak naučit.

Sám jsi jeden hodně náročný trik vymyslel. Fakt sneaky flip klidně ukážeš ostatním, aby ho mohli okopírovat?
Já se s ním nemusím schovávat, protože je tak náročný, že do něj zatím nikdo nešel. Sneaky flip spočívá v tom, že za letu vytvořím z hadice smyčku, kterou pak proklouznu. Ona ta hadice, když do ní narazíš, je tvrdá jako betonový sloup, tím pádem se do tohohle mého triku zatím nikomu jinému nechce.

Ty ses osobně setkal i s vynálezcem flyboardu a zakladatelem tohohle sportu Frankym Zapatou. Jak na tebe působil?
Jako úplně normální, skromný chlap, který nemá potřebu se nad někoho povyšovat. Je hodně zapálený do techniky a má bláznivé nápady, které dokáže realizovat. Před necelými dvěma roky třeba se svým flyboardem air (o pohon se stará nádrž s kerosinem, kterou má člověk upevněnu na zádech popruhy) přeletěl Lamanšský průliv, teď pro změnu pracuje na vývoji létajícího auta.

Franky rozhodně nelítá nízko. Ty máš ale taky docela smělé plány.
Budoucnost vidím v denní freestylové show a v noční artistické show. Už jsme s kolegy koupili vlastní vodní skútr, takže si ho už nemusíme půjčovat a můžeme létat a učit létat, kdykoliv a kdekoliv chceme.

Skútr je při flyboardingu asi taky hodně důležitý?
Je to takový náš anděl i ďábel. Pomáhá ti se vznášet, ale taky ti může pěkně ublížit, když na něj spadneš. Důležitá je dobrá součinnost s tím, kdo skútr ovládá. Dřív ti dokonce mohl řidič skútru pomoct při závodě vyrovnat drobné chyby a nedostatky a dosáhnout lepšího výsledku. Teď už si ale na závodech většinou řídíme skútr sami přes dálkové ovládání.

Stává se prý, že se flyboardistovi povede skútr převrátit.
Už se mi to taky povedlo. Může k tomu dojít, když si nehlídáš hadici, ona se dostane do špatného úhlu a pak ten skútr otočí. Práce s hadicí je v našem sportu klíčová, při závodech ji dokonce hlídá i rozhodčí.

Rozhodčí toho vůbec musí ohlídat spoustu. Je pravda, že součástí hodnocení je i to, jak závodník při svém vystoupení vypadá? Něco jako umělecký dojem v krasobruslení?
Spíš se hodnotí, jaký je showman. Jestli se při vystoupení směje, tryská z něj radost a energie a taky jestli létá spíš vysoko, nebo se drží při zemi. On je dost rozdíl, jestli si na svůj trik troufnete v osmi metrech, nebo ve dvaceti.

Vraťme se k tvým plánům na vlastní show. Jak to s nimi zatím vypadá a cílíš jenom na Českou republiku, nebo třeba i na Evropu?
Jenom v České republice bychom se asi neuživili. Nejsou tu velké zábavní parky ani dostatek firem, které by si takovou show objednaly, takže bychom rádi působili i jinde po Evropě. Už před koronavirem jsem účinkoval třeba v zábavním parku Warner Brothers v Madridu a bylo by super do nějakého takového parku prorazit. Výhodou těchhle nadnárodních společností podnikajících v showbyznysu je, že mají zábavní parky po celém světě. Když se ti povede show v jednom, máš otevřené dveře i do dalších.

Pokud se ti to podaří, co bude tvé nejlepší číslo?
Vyvinuli jsme s kamarády speciální svítící oblek, ve kterém jdou dělat salta, je vodotěsný a má na sobě udělané stejné svaly, jako má člověk na těle. Přes minipočítač ho můžu propojit s hudbou, na záda si dám pyro baťůžek s nejrůznějšími efekty a vznáším se ve výšce jako ohnivý anděl. Myslím, že diváci si to fakt užijou.

Tak držíme palce a těšíme se, až ohnivého anděla uvidíme na živo.

Petr Civín

Nejúspěšnější český flyboardista patřící ve svém sportu mezi desítku nejlepších na světě. Jeho největších úspěchem je zatím čtvrté místo na mistrovství světa v roce 2019, jako jeden z mála byl také angažován do velké zábavní show v čínském zábavním parku Chimelong Ocean Kingdom Park. Pochází ze sportovní rodiny a je nejmladší z pěti bratrů. Právě nedávno dokončil studium na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, provozuje kurzy flyboardingu a připravuje vlastní show.

Jak vznikl flyboard

Jednou takhle francouzský pilot vodních skútrů a několikanásobný mistr světa Franky Zapata blbnul s kamarády, mezi nimiž byl i jeden hasič. Napadlo je jen tak pro zábavu vzít hasičskou hadici, přidělat ji jedním koncem ke skútru a druhý připevnit k prknu, na kterém se nechávali proudem vody vynést do vzduchu. Na původním vynálezu bylo samozřejmě potřeba ještě spoustu věcí vychytat a dořešit, během konání mistrovství světa v jízdě na vodních lyžích v Číně v roce 2012 však už Franky světu představil první oficiální flyboard. Hned následující rok si pak tohle pozoruhodné zařízení poprvé vyzkoušel i Petr Civín.

 

Víc o flyboardingu se dočteš na FlyboardShow.cz, Petra můžeš sledovat na Instagramu @petrcivinflyboard.