Psychologické okénko: Covid nás naučil spoustu zajímavých věcí

Omezení proti šíření koronaviru byla nepříjemná a přinesla nám do života nejrůznější komplikace, ale zkuste se na ně podívat jako na novou příležitost. Možná si teď říkáte, jaká že to může být příležitost? No uvidíme, pojďme o tom společně přemýšlet…

psycholog.poradna_covid

Když se zabýváme jen tím, co všechno není nebo nejde…

Většina dětí, žáků a studentů seděla během lockdownu valnou část dne doma za počítačem (a přitom každý dospělý láteří: „Neseď jen za PC, běž ven!“). Nebyla šance chodit na kroužky a jarní prázdniny se staly smutným oplakáním nemožnosti odjezdu na plánované lyžování. Dokonce občas některé z dětí řeklo, že snad ani nemá cenu mít prázdniny, protože se neliší od běžných dnů. Smutné.

Najdeme tisíc věcí, které nám opatření proti šíření covidu vzala, a každý vyjmenuje to své. Něco se bude shodovat, něco lišit. Měli jsme omezené možnosti pohybu a příliš úzce jsme zaměřovali pozornost na to, kdo může být nebo je nemocný, kdo může zemřít, nebo dokonce umřel.

Přemýšlení nad tím, co všechno není, jak bychom si přáli, vždycky doprovázejí nepříjemné pocity – smutku, strachu, hněvu, znechucení. A s tím je spojené i naše chování – začneme se stranit ostatních, jsme unavení, nic se nám nechce a někdy nám věci ani dělat nejdou, třeba povinnosti do školy nebo spánek či jídlo. To všechno je přirozenou odezvou na naše „černé“ smýšlení. Ale takhle my žít nechceme, a proto si teď prozradíme, jak se s černými myšlenkami vypořádat.

Když přemýšlíme nad tím, co jde nebo může jít…

Jak se s těžkou situací dokážeme poprat z velké části záleží na tom, do jaké míry jsme schopni vidět věci jako příležitost. Jak se z nich (třeba i z mála) umíme (po)těšit. A také jestli se chceme a dokážeme vhodně přizpůsobit – to znamená chuť zkoušet a dělat věci tak trochu jinak, než máme ve zvyku.

Když se zabýváme tím, co se daří, přicházejí příjemné pocity, zejména radost a všechny její odstíny. Běžné děti mají přirozenou touhu a schopnost se radovat bez ohledu na cokoli. Znáš to?

Měj kamarády, objevuj a vytvářej svět, jaký chceš mít

Dobrá nálada dělá zázraky

V časech karantény se v našem slovníku objevily nové výrazy a děti přirozeně přijaly aktuální stav. Honily se a nehrály „na babu“, ale „na koronavirus“ a nepronásledovali je „zombíci“, ale „koronavirové“. Uběhlo několik měsíců a děti se TĚŠILY do školy! Ozývali se i ti největší odpůrci učení… Humor, hra a smích jsou pro každou holku a kluka nepostradatelní přátelé.

TIP: Odejděte na chvilku od počítačů a objevujte zbytek světa. Hráli jste všechny společenské hry, co doma máte? Vymyslete si svoji vlastní! Můžete třeba pátrat, jak se bavily děti v historii (ještě vaši rodiče nebo prarodiče), když nebyl internet… Umíte si to vůbec představit?

 

Zůstaňte ve spojení

Na otázku, co mi období v karanténě dalo, odpovídají děti různě, ale jedno je většinou spojuje: byli jsme hodně s rodinou a s blízkými. Jasně, někdy nám všichni kolem lezou na nervy, ale tolik společného času rodiče a děti dřív nikdy neměli. Kontakt s druhými je pro všechny nepostradatelný, ať už jde o rodinu nebo o přátele. Kamaráda nebo kamarádku máme mít proto, aby se nám dobře žilo.

TIP: Udržuj kontakt s kamarády i dál! I když se nemůžeš s někým vídat osobně, zkus vymýšlet způsoby, jak komunikovat… Objev třeba i zapomenutý svět dopisů a pohledů. Nebo si nech vyprávět od (pra)rodičů, jak telefonovali v dětství oni sami. Telefonuj, piš zprávy a využívej naplno moderní technologie – jsou prima, když nám umožňují kontakt s přáteli napříč celým světem.

 

Pořádek musí být

Někdy nám ale blízcí na nervy skutečně lezou. Často je na vině omezený prostor, který doma pro sebe máme. Udělat si někde svůj koutek, kde budeme chvíli sami, je důležité. Také je dobré mít jedno místo, kde plníme školní povinnosti, a jiné místo, kde si chceme hrát a trávit volný čas. A hodně pomůže i pravidelný rozvrh dne. Urči si s rodiči nebo i sám/sama časový plán, který budeš dodržovat, jak jen to půjde. A nezapomeň do svého plánu zahrnout i dostatečně dlouhý spánek, hodně pohybu (nejlépe venku) a čas na jídlo.

TIP: Vezmi si prázdný týdenní kalendář (když žádný nemáš, tak si prostě nakresli jednoduchou tabulku na papír nebo v počítači) a napiš do něj, co a kdy máš v plánu dělat. U každého dne vyplň jednotlivé časové úseky a navíc přidej „hlavní úkol dne“. A pak postupně odškrtávej všechno, co jsi skutečně splnil.

 

Ve dvou (a více) se to lépe táhne

Když jsi dočetl až sem, je ta správná chvíle spočítat, kolik kamarádů nebo pomocníků máš… Zapřemýšlej, čím ti je každý z nich nápomocný? Chceš ještě nějaké přátele? A napadá tě někdo další?

TIP: Může se ale stát, že se cítíš sám a máš dojem, že vlastně žádné kamarády nemáš. To je pak dobré o tom mluvit s mámou nebo jiným dospělým, kterému důvěřuješ. Může ti ukázat cestu a pomoci vzít současnou situaci jako novou šanci pro lepší budoucnost.